Fotostory z kempu #1: Petr Svoboda

Každé ráno začínám budíčkem v osm hodin. Podle únavy proběhne studená sprcha, pak vyčistit zuby a vyrážím na 30minutový fartlek na rozhýbání těla, přesněji 15 minut tam, protažení a 15 minut zpátky.

Při fartleku jsem si našel trasu, kde plus mínus v půlce je místo, kde se dá protáhnout. Lehce zahřátý si tam udělám takový základní strečink a potom zase vyrazím v pomalém (o něco rychlejší než chůze) tempu zpátky.

V 8:45 si udělám snídani, která není nějak složitá na úpravu, zaleji si horkou vodou vločky, nakrájím banán a kiwi, trošku si to přisladím medem a vida. Snídaně patří k mým oblíbeným jídlům, protože miluji ovoce a sladké, tak ranní snídaně bývá moje porce sladkého na celý den.

Kolem jedenácté hodiny mě čeká posilovna, kam chodíme trošku později, abychom se vyhnuli té většině sportovců, co tam chodí na desátou. Posilovna, kam chodím, je velice využívána jak místními rekreačními sportovci, tak i profesionálními sportovci, kterých je tu opravdu hodně. Ale vždy se dá na všem domluvit, takže za mě, co se týče posilovny, naprostá spokojenost.

Po dopoledním tréninku chodím do hotelového bazénu, který má podle mě tak 11 stupňů. Je pravda, že jsem tam za celé soustředění viděl snad tak dva lidi kromě mě. Ale pro zchlazení celého těla po náročném tréninku je to naprosto ideální.

Až kolem čtrnácté hodiny mě kvůli pozdní posilovně čeká příprava oběda. Probíhá také v lehčím stylu – v jednom talíři je pouze zelenina a v druhém hovězí maso dělané na cibulce ve vlastní šťávě a pár stroužků sýra, aby to mělo chuť. Patřím ke sportovcům, kteří si musí hlídat váhu. Obzvlášť kvůli mým achilovkám, každé kilo navíc v době objemu a běhání překážek velice znát, takže se snažím se trochu držet na uzdě.

Po obědě mám asi dvě a půl hodiny volno, které trávím třeba koukáním na filmy. Díky rychlé wifi mám možnost koukat i na Netflix, kde je obrovská zásoba filmů a seriálů. A hlavně s ohledem na můj věk je odpočinek velice důležitý, takže se někdy stane, že se z koukání na film se stane hluboký spánek :)

Kolem sedmnácté hodiny jdu na druhou fázi, kde se snažím pracovat na stabilizaci, odrazech a překážkových drilech, potom pár vyběhávacích rovinek a mám hotovo.

V 19:30 mě zrovna tento den čekala večeře v restauraci. Už zde trávím šestý týden, tak je někdy potřeba trošku zhřešit a nabourat stereotypní jídelníček, který se jinak snažím dodržovat. Tentokrát to vyhrála pizza a byla opravdu dobrá, protože mi přijde, že zde na Tenerife platí: čím menší restaurace v rodinném stylu, tím lepší jídlo.

Po večeři následuje podobný program jako mezi tréninkovými fázemi. Chvíli koukám na nějaký film nebo čtu zprávy, co se kde děje, a kolem půl jedenácté, v jedenáct chodím spát. S úsměvem na tváři (zatím), protože to vypadá, že moje tělo a já táhneme za jeden provaz.