Fotostory z kempu #2: Filip Šnejdr

Výhled na Velkou příkopovou propadlinu asi nikdy nezevšední. Na východ Slunce jsem se ještě bohužel probudit nestihl.

Po snídaní si občas sednu do jednoho z altánků na zahradě, do odchodu na dopolední trénink mám zhruba hodinu a půl času na práci.

Už se vám to taky stalo? Kozel se rozběhl, bohužel nezvládnul čistě přeskočit zábradlí a poranil si nohu. Pak pomalu odkulhal až do první dráhy.

To je John (42 let), nejlepší správce stadionu ve Východní Africe. Před focením rychle běžel pro formální oblečení, vzal si boty, kalhoty a košili.

Po tréninku buď klušeme zhruba tři kiláky proti větru zpět na hotel nebo dáme výklus na stadionu a pak si stopneme motorku.

Jídlo na soustředění je základ úspěchu a my jsme rádi, že na hotelu vaří v evropském stylu. Když zrovna nedojde slanina, tak si dáme například špagety carbonara.

Odpolední kopce jsou pro nás jedním z nejtěžších tréninků. Po doběhu každého úseku je znát rozdíl mezi Itenem a pražskou Stromovkou.

Někdy je příjemnější vyjezdit se po tréninku volně na rotopedu. Posilovnu máme hned jedno patro pod pokojem a můžeme do ní jít kdykoliv.

První dva týdny jsme se každý den ptali, jestli už mají cheesecake; neměli. Teď už ale mají a je to jízda.

No a čím jiným zakončit než vstupní bránou do domova šampionů. Kdo se u ní nevyfotil, jako by tu nebyl :)