František Ptáčník: Musíme myslet na budoucnost

Františku, jak obtížné pro vás a vaše kolegy z Vysokoškolského sportovního centra bylo poskytnout našim elitním atletům kvalitní podmínky pro trénink v době významných omezení, která byla zapříčiněna celosvětovým šířením pandemie koronaviru?

Jednalo se o velmi náročné období. V době, kdy vešla v platnost první omezení, tak někteří naši atleti byli už na soustředění v Jihoafrické republice. Navíc jsme měli nasmlouvané i další tréninkové kempy v zahraničí, kam se naši sportovci chystali. Najednou jsme museli stornovat letenky i ubytování a starat se o stažení atletů, kteří se již v zahraničí připravovali. Vše se muselo v poměrně krátkém časovém horizontu logisticky zvládnout, což nebylo vůbec jednoduché. Po uvolnění nejstriktnějších opatření jsme pak měli díky Českému atletickému svazu možnost trénovat v jeho prostorech. Na Strahově máme dvě posilovny, kde jsme se museli střídat po malých skupinkách, abychom vyhověli hygienickým opatřením. Bylo celkem obtížné zkoordinovat nějaký plán, podle kterého se tam atleti střídali. Společně s dalšími trenéry jsme měli mimořádné porady, kde jsme vymýšleli, jak vytvořit našim atletům co nejlepší podmínky, abychom minimalizovali riziko nákazy či zranění. Nedílnou součástí tréninku vrcholového sportovce je rehabilitace, a ta musela být v rámci opatření zavřená. Naštěstí si nikdo žádné závažné zranění nepřivodil.

V tomto složitém období příliš nepomohl ani fakt, že strahovský stadion vlastní FAČR a budoucnost atletiky na Strahově je nejistá.

Spolupráce s vedením fotbalu je velmi korektní. Byl nám umožněn trénink již v prvních vlnách uvolňování. Vlastně jsme trénovali dříve než fotbalisté a co se týká budoucnosti atletiky na Strahově, tak věřím, že se brzy najde řešení a třeba jednou bude mít atletika kvalitní vlastní stadion.

Atletika je přitom dominantním sportem nejen v rámci VSC, ale i v konkurenci jiných odvětví. Kolik atletů je momentálně ve vašem vrcholovém středisku?

Atletika je v rámci VSC silně zastoupena. Momentálně je to 31 v kategorii dospělých, 12 v mládeži a 5 atletů zařazených do Talent teamu. Nejsou to ovšem pouze elitní profesionálové, kteří jsou oporou reprezentace, ale i mladí talentovaní závodníci, které je nutné si v rámci vrcholového střediska vychovat. To je naše vize. Je nesmírně důležité myslet na budoucnost. Snažíme se našim atletům i trenérům vytvořit ty nejlepší podmínky. Na druhou stranu od nich vyžadujeme naprosto profesionální přístup. Jedním z mých cílů je vybudovat tým trenérů a závodníků, kteří chtějí sport provozovat vrcholově. Pokud jste profesionálem, nestačí přípravě věnovat dvě hodiny denně. To je bohužel dle mého názoru nešvar této doby. Spousta atletů, ale bohužel i trenérů si myslí, že za ně výkon udělají psychologové, fyzioterapeuti nebo rodiče a zapomínají, že nejdůležitější je kvalitní trénink a zdravotní zabezpečení.

Jak jste již řekl, snažíte se v rámci vrcholového střediska podporovat a vychovávat nové talenty. K tomu by měl sloužit i projekt UNIS. Můžete nám ho trochu přiblížit?

Jedná se o stipendijní program MŠMT na podporu sportujících studentů na vysokých školách v České republice, který běží od ledna. Všichni vysokoškoláci, kteří se v našem vrcholovém středisku připravují, budou zajištěni sportovním stipendiem tak, aby se mohli naplno věnovat sportu a studiu.

Omezení týkající se sportování, včetně toho vrcholového, se postupně uvolňují. Jaké jsou současné možnosti přípravy pro vrcholové atlety z VSC?

Velkým plusem je, že už u nás na Strahově začíná opět pod přísnými hygienickými pravidly fungovat regenerace, která je nedílnou součástí přípravy vrcholového sportovce. Máme velice kvalitní prostory i personál, které mohou naši sportovci využívat. Určitá omezení stále ještě platí v posilovně i na stadionu, kde se nesmí trénovat v plném počtu, ale už jsme v období, kdy se dá kvalitně trénovat a čekáme na další uvolnění.

Například některým profesionálním fotbalistům či hokejistům byl v době omezení zkrácen plat. Jak tomu bylo u vašich atletů?

V tomto směru nám VSC Victoria vychází maximálně vstříc a vytváří nám podmínky, které jsou nadstandardní. Platy se tedy atletům nesnižovaly.

Kromě funkce vedoucího sekce atletiky při Victoria VSC se také nadále věnujete i trenérské činnosti. V současné době se pod vašim vedením připravují elitní české reprezentantky Kateřina Cachová a Michaela Hrubá a také slovenská vícebojařská jednička Lucia Vadlejch. Všechny tři směřují své síly k olympijským hrám v Tokiu. Jak těžké bylo pro ně vytvořit nějaký koncept dlouhodobé přípravy, který byl původně směrován k letošnímu červnu a nyní se vše o rok posunulo?

Loni jsem se rozhodl, že do olympiády ještě jako trenér vydržím. Slíbil jsem to tehdy i svým svěřenkyním. V první řadě se musím starat o zajištění podmínek pro závodníky a trenéry ve VSC, takže na trenérské řemeslo mi nezbývá tolik času a energie, jak by bylo třeba. U Míši Hrubé nám velmi pomáhá spolupráce s Jardou Bábou, který pro ni má ohromný přínos. Vzhledem k omezením, která nastala a odložení olympiády jsme museli samozřejmě tréninkový plán změnit. Holky byly na soustředění v Jihoafrické republice, odkud jsme je museli stáhnout. Následně jsme se vrátili k objemovému tréninku a myslím, že nejsložitější období jsme zvládli. Teď jsme v klasickém režimu a připravujeme se na závody.