Glosa: Trochu ošizené diamanty
Oddělme zcela sportovní úroveň, neboť té lze jen těžko něco vytknout. Disciplíny byly výborně obsazeny, a protože ani podmínky závodu nebyly úplně k zahození, zákonitě se to vepsalo i do předvedených výkonů. Třeba takový oštěp žen musela být prostě skvělá soutěž, kde nechybělo překvapení, drama a veledlouhé hody. Jenom škoda, že divák, nebyl-li zrovna na stadionu, měl z toho všeho pramálo.
Jeden by čekal, že se při startu nového projektu, představeného s takovou pompou a štědře dotovaného, dočká něčeho výjimečného i z hlediska televizní prezentace. Premiérový mítink v Dauhá však v tomto směru přinesl zklamání. Nejen že nic v zásadě nového nenabídl, mnohdy i zaostal za standardem dřívějších Zlatých lig. Toto že má být projekt konkurující třeba i fotbalové Lize mistrů?
Nešlo-li zrovna o běhy, kde to jde jaksi samo, nedokázala režie převyprávět snad žádný z příběhů, které duely nejlepších světových atletů nabídly. V technikách jsme se sice tu a tam dočkali vedle náhodných návštěv, když vybyl čas, i zlomových výkonů, nicméně vzhledem ke často zmatečné a mnohdy i pomýlené grafice jsme se spolu s nešťastnými komentátory České televize, kteří byli stejně jako diváci odkázáni jen na obraz, domýšleli, o co by tak asi mohlo jít. Markantní to z českého pohledu bylo třeba u tyčky žen, kde jsme se až z konečných výsledků dozvěděli skvělou informaci, že Jiřina Ptáčníková skončila třetí. Ze dvou náhodných mihnutí před kamerou to dříve skutečně vydedukovat nešlo.
Ani snímání nebylo tzv. nic moc. Nečekané pohledy, působivé detaily nebo třeba extrémně zpomalené studie pohybu, takové "kousky" divák očekává. Ničeho z toho jsme se ale v přenosu z Dauhá nedočkali. V drtivé většině případů chybělo jakékoliv obrazové ozvláštnění, které by nabídlo další rozměr, novou informaci nebo alespoň pobavilo. Vlastně si vybavuji jediné. To když se do přenosu vpasovala minivsuvka, na níž byly klipovým způsobem představeny při rozcvičování hlavní favoritky výšky Blanka Vlašičová a Ruth Beitiaová. Podařený kousek, ale jedna vlaštovka věru jaro nedělá.
Celé to působilo tak nějak levně, což je vzhledem k významu akce a bohatství země, která mítink pořádala, dosti překvapivé. Přispěly k tomu i velmi prořídlé tribuny obřího stadionu a atmosféra, kterou komentátor Marek Svačina poněkud eufeministicky nazval komorní. Vidět Asafu Powella běžet čas 9.75 bez odpovídající odezvy tribun bylo dosti zvláštní. V nahotě se tak ukázaly slabiny plány IAAF prezentovat atletiku celosvětově. V Kataru, který si svých několik špičkových atletů z většiny koupil, je i taková událost, jako premiéra Diamantové ligy, nejspíš jen jednou z mnoha akcí pro pobavení, které jim tam bohatí šejkové přivezli.
Nezbývá než doufat, že další mítinky nového seriálu poněkud matný dojem z premiéry výrazně přebijí. Jinak by totiž veškeré investice do projektu přišly vniveč, a to i kdyby ty diamaty, které atleti dostanou za odměnu, byly velké třeba jako pěst.