Göteborg představil půltucet možných hvězd
Šampionát ve švédské metropoli atletiky – koná se zde již čtvrtá velká akce od MS v roce 1995 – startuje ve čtvrtek prologem v podobě kvalifikace koulařů (se Staškem a Prášilem). Pět hodin před jejím startem představili pořadatelé několik jmen, které jistě stojí za to sledovat v následujících třech dnech.
Pod novými trenéry
Při vší úctě ke zbylé pětici, nad všemi vyčníval Renaud Lavillenie. Ne snad svou fyzickou výškou – vždyť třeba vedle něj sedící výškařka Tregarová je o tři centimetry vyšší – ale svou nynější pozicí v tyčkařském sektoru. „Chtěl bych zůstat neporažený a vylepšit si osobní rekord,“ shrnul Francouz své ambice pro nedělní soutěž, která by měla díky kvalitnímu obsazení být jedním z vrcholů celého šampionátu. Favorit jako největší soupeře vidí německé trio Otto, Holzdeppe a Mohr, plus Řeka Filippídise, ale měl by počítat i s Janem Kudličkou, který za touto pěticí následuje v tabulkách a čeká na svou medailovou šanci.
Každopádně Lavillenie prožívá mimořádné období – loni vyhrál vše, co se nabízelo – HMS, ME i OH – a aktuálně v hale neokusil hořkost porážky v žádném z osmi dosavadních závodů. To udivuje nejen s ohledem na charakter jeho disciplíny, ale i na to, že od podzimu změnil (překvapivě vzhledem k veleúspěšné sezoně) trenérské vedení. Dodejme, že 26letý tyčkař se zatím dostal vůbec nejvýše právě v hale, na 603 cm, a letos vede světové tabulky s 594.
Nového kouče má rovněž Lavillenieho kolegyně z disciplíny Angelica Bengtssonová, v 19letech jednoznačně nejmladší z prezentované šestice za stolkem. A dokonce se za ním neváhala vydat ze Švédska právě do Francie. „Zatím nemám moc dobré výsledky,“ říkala loňská vycházející hvězda Evropy (mezi muži to byl jak dobře víme Pavel Maslák), která zatím zvládla 445 cm. „Ale cítím se rychlejší, silnější. Doufám, že se mi to povede prodat,“ přála si Bengtssonová, mezi jejíž soupeřky budou patřit pochopitelně i Jiřina Svobodová a Romana Maláčová.
A do třetice o atletovi, jenž po loňské sezoně změnil trenéra. Adam Kszczot k tomu měl teoreticky nejvíce důvodů. 23letý polský půlkař, ověnčený evropskými tituly z kategorie dvaadvacetiletých a třemi medailemi ze šampionátů dospělých – včetně zlata z předešlého HME – chtěl zjevně loni více než čtvrté místo z HMS a semifinále na olympiádě. „Trochu jsme změnili přípravu a věřím, že forma přijde právě zde,“ nechal se slyšet Kszczot, který si ovšem uvědomuje, že pro hodnocení sezony bude důležitější Moskva než Göteborg. „V hale jsem ale vždycky závodil, beru to jako dobrou přípravu,“ tvrdí a jeho sebevědomí směrem k víkendu posiluje na půlkaře kvalitní osobák 47.56 na poloviční trati. Také Kszczot - letos jen těsně třetí za dvěma Brity s 1:46.62 - by se mohl utkat s českým soupeřem, na HME nechybí Jan Kubista.
Švédové vyhlížejí nové hvězdy
Pořadatelská země v současnosti nedisponuje tolika vybroušenými diamanty jako v době venkovního šampionátu v Göteborgu, na němž generace kolem Klüftové a Holma v roce 2006 posbírala šest medailí, z toho tři zlaté. Současný tým není rozhodně bez šancí, nicméně švédské naděje na stupně vítězů snadno spočítáme na prstech jedné ruky. Světové a potažmo evropské tabulky vede mílařka etiopského původu Aregawiová, pouze Rus Měnkov je pak (o 2 cm) lepší než dálkař Michel Tornéus, v sezoně národní rekord 820 cm. „Byl to můj velký sen závodit před domácím publikem a mým cílem je získat medaili,“ uvedl 26letý skokan, jenž svou nejlepší sezonu prožil loni, na mistrovství Evropy získal bronz, na olympiádě skončil jen těsně pod pódiem.
Už tři medaile si pověsila na krk nejzkušenější ze švédského tria Emma Green-Tregarová. 28letá výškařka se však na „bednu“ dostala výhradně při venkovních šampionátech a také jí chybí ve sbírce nejcennější kov – stříbro vybojovala v roce 2010 při ME v Barceloně. „Je pravda, že halová sezona nebývala mojí prioritou, ale teď je to jiné. Moc se těším na šampionát ve svém rodném městě,“ prohlásila doslova domácí skokanka, která má před nedělním závodem (a sobotní kvalifikací) pátý nejlepší letošní výkon z přihlášených závodnic (194 cm).
Ještě o jednu pozici lépe je na tom s 231 cm její kolega z disciplíny Robbie Grabarz, přestože absolvoval pouhé tři starty a všechny na půdě Velké Británie. „Chtěl jsem zůstat čerstvý pro Göteborg. Všechno směřujeme k nejdůležitějšímu závodu v hale,“ prohlásil 25letý Brit, který se vloni vyšvihl mezi světovou elitu: vylepšil si absolutní osobní rekord o úctyhodných 9 centimetrů na 237 (v hale 234) a získal medaile z obou venkovních vrcholů – v Helsinkách vyhrál, v Londýně bral bronz. „Teprve loni jsem to začal brát vážně,“ přiznal důvody svého náhlého vzestupu Grabarz, který vedle boje o další cenný kov nebo i zkompletování evropského „double“ myslí také na britský rekord 238 cm Steva Smithe, který už se drží téměř dvě desetiletí. My pochopitelně věříme, že se Smithovu nástupci do cesty k medaili postaví obhájce stříbra Jaroslav Bába.
