Hejnová chce medaili, Prášil finále
„Ambice nemůžou být nižší než přivézt medaili,“ prohlašuje Zuzana Hejnová. „Udělám všechno pro to, aby to byla ta nejcennější, ale bude záležet také na soupeřkách,“ dodává svěřenkyně Dalibora Kupky. „Jenže nemáme ponětí o některých závodnicích, nezávodily Rusky ani obhájkyně Demusová,“ krčí vedoucí žena tabulek rameny nad formou mistryně světa z před dvo let Tegu či olympijské vítězky z Londýna Anťuchové. I přesto že se obě hlavní rivalky dokázaly v minulosti skvěle připravit na vrcholnou soutěž, svou hlavní hrozbu však česká rekordmanka vidí jinde – v Britce Shakes-Draytonové. „Přijde mi trochu zmatená, buď vyběhne moc rychle, nebo dělá spoustu chyb. Když se jí to ale povede, bude to největší soupeřka,“ tvrdí.
Přestože do nejdůležitějších startů roku zbývají jen dny, působí Hejnová v pohodě, jako kdyby ji čekal obyčejný mítink. „Jsem úplně klidná, i proto že vím, že jsem na tom dobře a že mám formu. I trenér je v šoku, že se mě drží od ledna a že se ještě zlepšuju. Uvědomuju si, že to není obvyklé, musím to zaklepat,“ diví se 26letá atletka. „Podzim byl ale opravdu dobrý, z toho člověk žije celé jaro. Nebyla jsem zraněná, ani nemocná. Pohoda panuje na trénincích a soustředěních, a i doma se to ustálilo – bydlíme teď ve svém bytě,“ vypočítává Zuzana důvody, které ji nasměřovaly do současné kompfortní pozice, v níž si užívá, jak si na ni rivalky (zatím marně) brousí zuby. Že se chce do Moskvy připravit na vše, ukazuje to, že (jak říká) „drtí azbuku“, aby si aspoň nápisy mohla přečíst a něco třeba dovodit. Odlétá s největší částí výpravy ve čtvrtek v 11 hodin.
Přestože mu mezi koulaři patří třetí pozice ve světových tabulkách, je Ladislav Prášil ve svých úvahách opatrný. „Ladíme to na tréninku tak, aby to bylo nejlepší na kvalifikaci,“ říká dokonce svěřenec Petra Stehlíka s tím, že se spolu s trenérem snaží udělat stejný závěr přípravy jako před bronzovým HME v Göteborgu. „Kvalifikace není pro nikoho jednoduchá. Navíc bude v deset, takže v osm ráno našeho času,“ uvědomuje si Ladislav obvyklé pasti. Ještě než mohl vědět, kolik bude třeba na postup z prvního kola, trefil rozmezí 20.60 a 20.80. Odpoledne totiž přišla zpráva od Františka Fojta, že to bude 20.65.
Prášila nijak zvlášť nestresuje čekání na start – do dějiště totiž cestuje až v poslední skupince v pondělí 12. srpna. Ani s nějakými velkými obavami si hlavu nedělá. „Nervózní nebývám, jen tak něco mě nerozhodí. Velkých soutěží jsem tolik nezažil, ale určitě mě to vyhecuje víc než závod, kde není taková konkurence,“ tvrdí. K případnému boji o medaile říká: „Ve finále už to nebude záležet jen na mě, ale i na soupeřích. Myslím, že na medaili bude určitě potřeba za 21 metrů, možná i 21.40.“ Myslí si na ni v koutku? „To neřeknu,“ tajemně odvětí po krátké úvaze 23letý vrhač, který prožívá takový malý zázrak. Před dvěma lety se trápil s kolenem, teď se mu vleklý problém podařilo utlumit a vyšvihl se do světové špičky. „Ani jsem nečekal, že to takhle půjde. Poslouchá se to pěkně, ale je otázka, co se bude říkat po Moskvě,“ říká se svým typickým klidem.
