Hejnová: Říkala jsem si, kde jsou?

Čekala jste takový průběh závodu?
Nečekala jsem, že vyhraju o tolik. Myslela jsem, že to bude strašný boj, že vystřelej, jak šílené. Nakonec se tak nestalo a v podstatě jsem s nimi držela krok od začátku a věděla jsem, že v konci zatáhnu.

Kdy jste uvěřila, že zlato je vaše?
Asi na osmé překážce. Lashinda (Demusová) udělala chybu, já jsem šla přes ní a říkala si: To už nesmím pustit.

Při doběhu jste zavírala oči..
Zavírala? Fakt? Asi jsem si říkala, jestli se mi to nezdá.

Koukala jste na obrazovku?
Abych pravdu řekla, tak jsem se opravdu bála, aby někdo nepřilítl, ale náskok byl veliký. Říkala jsem si: kde jsou? To není možné, co se děje? Ale ostatní běžely prostě pomalu.

Jaké máte teď pocity?
Nevím, ještě mi to nedochází. Hrozně se těším, že uslyším českou hymnu, na stupně, to bude neuvěřitelné. Poprvé od juniorů. Moc jsem se těšila, že to dokážu ještě jednou. A je to tady.

Titul mistryně světa jste získala s největším náskokem v historii..
Opravdu? Ale ostatní běžely pomalu, to asi nikdy takhle nebylo.

Jaké jste měla první pocity v cíli?
Nemohla jsem tomu uvěřit. Ale měla jsem tolik fanoušků a tolik zpráv. Všichni zlato chtěli, tak ho teď mají…(úsměv). Díky všem. Jinak bych to nedokázala, posílali mi spoustu síly. Snažila jsem se vzít si energii z lidí, kteří mi fandili a chtěli, abych vyhrála. A ne se nechat ubíjet tím, že jsem favoritka. A to je velká změna.

Jak jste si užila vítězné kolečko?
Nádherné. Nevěřila jsem, že je tady kolik Čechů, bylo v hledišti i několik vlajek. Moc se mi to líbilo. Nakonec jsem měla pocit, že mi fandili i Rusové. Že se všichni radovali.

Běžela jste suverénně od začátku až do konce, nebo jste pochybovala? Dařilo se vám celou sezonu…
Člověk vždycky sem tam zapochybuje, ale když mě něco takového napadlo, rychle jsem to zahnala. Musím myslet pozitivně. Nechtěla jsem si připouštět černé myšlenky.

Jak jste prožila hodiny před závodem?
Včera jsem spala skoro celý den a v noci na dnešek jedenáct hodin. Spala jsem dobře a to se mi nestává. Připadala jsem si přespalá, ale nakonec jsem usnula. Spánek je nejlepší regenerace a určitě jsem potřebovala nabrat sílu.

Co byste řekla útoku na světový rekord?
To je ještě dlouhá cesta, půl vteřiny. Ono se to nezdá, ale musím na sobě pracovat dál a uvidíme, jak to půjde. Když vydržím zdravá a budu se zrychlovat, myslím, že to není úplně nereálné. Ale zdraví je základ.

Chtěla jste běžet pod 53, dalo se ještě stlačit pod 52.83?
Možná kdyby byla soupeřky, kdybychom se tlačily, třeba bych to stáhla o nějakou desetinu, ale poslední čtyřicítku jsem běžela jenom na souboj s časem. Trenér mi řekl: prosím tě, i když budeš první a povedeš, doběhni to, buď tak hodná…(s úsměvem).

Jedenáct vítězství v řadě, je číslo 11 pro vás šťastné?
Je pravda, že jedničku mám hodně ráda. Teď ji budu mít ještě radši. Je to pecka.

Nahradila jste Báru Špotákovou…
Jsem strašně ráda, převzala jsem vítěznou šňůru. Bára mi po každém kole psala, to mě taky hrozně nakoplo. Za to jí děkuju, protože když mi přeje štěstí někdo takovej, tak to dodá sílu.

Triumf Hejnové v obrazech - foto: Aleš Gräf, graf.cz