Hejnová ve štafetě druhá nejrychlejší, Maslák třetí

Jak už jsme naznačili titulkem, naši finišmani byli oporami svých týmů. Jedním dechem však musíme dodat, že srovnáváme pouze od druhého úseku dál, protože ti, kteří závod rozbíhají, mají (oproti letmému startu ostatních) nevýhodu. Zase ale můžeme srovnat jejich štafetový výkon s tím individuálním. Na individuálně páté čtvrtkařce HME Denise Rosolové jakoby snad ani čtvrtá čtvrtka ve třech dnech nebyla znát, 52.14 je jen dvě setiny za letošním maximem ze semifinále, k tomu v rozběhu zvládla dva okruhy za 52.20. Její kolega z fáze závodu Daniel Němeček zaběhl 47.40, jen o čtyři setiny za halovým osobákem z mistrovství republiky, kde ale běžel osamocen, bez nutnosti podřídit se vývoji závodu. Nemluvě o tom, že svěřenec Jiřího Kmínka ještě týden před startem neměl jistotu, že do Göteborgu vůbec odcestuje.

Zpět k ostatním úsekům štafety. Zuzana Hejnová zahodila relativní neúspěch z individuálního čtvrtého místa a v cílové rovince dotáhla štafetu ke kýženým stupňům vítězů časem 51.38. Tedy časem na úrovni ruské finišmanky Zadorinové (51.40), rychleji to zvládla už jen další z přímých soupeřek Britka Shakes-Draytonová – 51.22. Pavel Maslák navázal na suverénní výkon ze „svého“ zlatého závodu, byť byl s 45.94 po doběhu k sobě docela kritický, zejména kvůli taktice. Ovšem ve štafetě kromě něj pouze Belgičan K. Borlée (2. úsek) a Brit Levine (3.) dokázali 400 metrů stlačit pod 46 vteřin (45.68 a 45.74).

A ostatní důležité články? Jitka Bartoničková běžela 52.65, což snese přísná halová měřítka – přičteme-li vteřinu, která se přibližně počítá jako rozdíl mezi pevným a letmým startem, je to téměř na úrovni individuálního limitu pro HME, který se jinak svěřenkyni Martiny Blažkové zaběhnout nepovedlo. Totéž lze říct o Lence Masné, jejíchž 52.32 ukazuje, jak velká smůla pro ni bylo vypadnutí ve semifinále osmistovky o pouhou tisícinu. Na druhou stranu pro výsledek štafety to bylo dobře, rychlostně na tom byla svěřenkyně Jiřího Sequenta prokazatelně výborně.

Josefu Prorokovi individuální start nevyšel, ve štafetě se však na druhém úseku vážnější kolizi vyhnul a kolík do cíle donesl za 46.88, což je na setinu jeho halový osobák (pochopitelně z bloků). Na jeho tréninkovém kolegovi Petru Lichém, který od Proroka převzal kolík, se naopak nepříjemná „loktovačka“ podepsala, přesto ani jeho 47.46 není ostudou – vždyť letos ve Vídni běžel o tři setiny pomaleji.

Co bylo (omylem) přehlédnuto při aktuálním zpravodajství, sluší se doplnit zde. Ženský kvartet dosáhl času 3:28.49, tedy pouhé dvě setiny od národního rekordu předchůdkyň z halového mistrovství světa 1997 v Paříži, který zaběhly Koštovalová, Formanová, Fuchsová, Benešová. A ještě zajímavost k mužské štafetě, která zůstala po výkonu 3:07.64 od rekordu vzdálena vteřinu a půl, přesto tak trochu navázala na čtveřici Mužík, Poděbradský, Tesařík, K. Bláha. Tehdejší zlato se k nim dostalo až poté, co byli diskvalifikováni v cíli první Rusové. Jen se to tehdy obešlo bez takové tahanice, Semjonov si dráhu na prvním úseku zkrátil bez cizího zavinění.

Přehled úseků členů štafet