Henderson myslí na Powellův rekord

Jeff vyrůstal v McAlmontu v americkém statě Arkansas jako nejmladší ze šesti sourozenců. Na střední škole byl talentovaným fotbalistou. V patnácti letech ovšem našel zálibu v atletice. Jako většina amerických dálkařů začínal se sprintem a své rychlostní předpoklady později začal uplatňovat i ve skoku dalekém.

V atletice pokračoval i při studiu na univerzitě. V roce 2010 přišel první úspěch, když skončil druhý na halovém americkém šampionátu a kvalifikoval se na halové mistrovství světa v katarském Doha, odkud si odvezl dvacáté místo. V následujícím roce však přišly zdravotní problémy. Začala ho trápit podkolenní šlacha a měl problémy s kotníkem. Ty přetrvávaly v olympijském roce 2012. Navíc se výrazně zhoršil zdravotní stav jeho matky, která trpěla Alzheimerovou chorobou. „Bylo to pro mě hodně těžké období. Nebyl jsem plně schopný se soustředit na americkou olympijskou kvalifikaci,“ vzpomíná na nepříliš šťastné období.

V sezóně 2013 konečně zdravotní komplikace ustoupily a na americkém šampionátu vybojoval druhé místo v novém osobním rekordu 822 centimetrů. Na konci sezóny pak učinil zásadní rozhodnutí a navázal spolupraci s trenérem Alem Joynerem, olympijským vítězem v trojskoku z Los Angeles 1984 a bratrem světové rekordmanky v sedmiboji Jackie Joyner-Kerseeové. Začal se tak připravovat v olympijském tréninkovém centru v Chula Vistě. „Teprve Al mě naučil, jak mám skákat. Naučil mě mnoho i o stravě sportovců a zapracovali jsme i na psychice. Naprosto mu věřím,“ uvádí.

Vzájemná spolupráce přinesla ovoce již v nadcházející sezóně 2014, kdy dokázal Henderson vyhrát tři mítinky Diamantové ligy, americký národní šampionát a vylepšil si osobní rekord na 843 centimetrů.

Jeho výkonnostní růst pokračoval i v loňské sezóně. V jejím průběhu dokázal dvakrát dolétnout za 850 centimetrů, zvítězil na Panamerických hrách a na světový šampionát do Pekingu odjížděl jako hlavní favorit na nejcennější kov. Jeho americký předchůdce a čtyřnásobný světový šampion Dwight Phillips řekl před Pekingem o Hendersonovi, že je předurčen se stát mistrem světa.

I v samotné kvalifikaci v „Ptačím hnízdě“ se zdálo, že se papírové předpoklady potvrdí. Henderson předvedl skvělých 836 centimetrů a s velkým přehledem překonal kvalifikační limit. Ve finále svůj výkon však nedokázal zopakovat. Jeho nejdelší pokus měřil 795 centimetrů, což stačilo pouze na deváté místo. „Byl jsem naprosto frustrovaný. Dal jsem do přípravy tolik úsilí a pak přišlo takové zklamání. Myslím, že jsem porazil sám sebe, protože jsem na sebe vyvinul až příliš velký tlak,“ vzpomíná.

On i jeho trenér Al Joyner se zapřísáhli, že se již nic takového opakovat nebude. „Musím být tak dobrý, aby i můj nejhorší pokus byl lepší než nejlepší pokusy ostatních soupeřů,“ nechal se slyšet. Svou sílu nakonec prokázal na olympijských hrách v Riu, když vybojoval olympijské zlato posledním pokusem, kdy dolétl na 838 centimetrů a dostal se tak o jediný centimetr před do té doby vedoucího Jihoafričana Luva Manyongu. „Před posledním pokusem jsem byl na čtvrtém místě. Stále jsem si opakoval, že musím zachovat klid. Posunul jsem si rozběh o stopu zpět a vyšlo to,“ dodává. V sedmadvaceti letech tak získal své první velké zlato.

Jeho motivace do příští sezóny je jasná. V Londýně by rád dal zapomenout na své vystoupení v Pekingu a chtěl by získat titul mistra světa. To však není jediný jeho cíl. Rád by také zaútočil na pětadvacet let starý světový rekord krajana Mika Powella, který má nyní hodnotu 895 centimetrů. „Jednoho dne bych chtěl překonat světový rekord Mika Powella. Rád bych toho dosáhl třeba již v příští sezóně. Pokud mi sedne sektor a bude správná atmosféra, mohu skočit hodně daleko,“ věří.