Hmatatelné vzpomínky, co mají zůstat doma

„Medaile, to je oč tu běží,“ dala by se parafrázovat slavná replika z Hamleta. „A nejen běží, ale i skáče a vrhá,“ mohl by doplnit kovaný atletický příznivec. Dva týdny před startem šampionátu byly představeny předměty, které jsou zhmotněním plánů těch nejlepších a snů mnohých dalších. Završil se tak zhruba půlroční vývoj, kdy se hledala podoba cenných kovů a optimální cesta k jejich výrobě.

Ideově vychází medaile z konceptu, který se line celou komunikační strategií halového mistrovství Evropy. „V jejím ztvárnění jsme opět použili historický symbol Prahy – Hradčany a spolu s ním myšlenku motta: Srdce Evropy, srdce atletiky. Ve výsledné podobě tak hraje roli tep srdce, který je spojován s adrenalinem při atletickém výkonu, před startem závodu, dalším motivem je atletická dráha,“ říká Ronald Štefka ze společnosti Medea.

Každá medaile váží cca 400 g a je svým způsobem originál. „Žádné dvě nejsou úplně stejné, a to proto, že ačkoliv jsou stroje, které se podílejí na výrobě, velice přesné, vždy dochází k malým odchylkám,“ vysvětlil výkonný ředitel HME Tomáš Janků (na snímku vlevo) s tím, že originalitu každého kousku bude ještě dotvářet jméno jeho držitele a výkon, kterým si jej ve své disciplíně vysloužil. Objemný stroj, který je schopen tyto údaje do cenných kovů vypískovat, bude umístěn přímo v O₂ aréně, takže do půl hodiny od skončení disciplíny může být medaile k dispozici. „Mám úžasné pocity,“ prohlásil Janků s medailí v ruce a doplnil: „Šampionát není jako most, který za dva roky postavíte a on pak stojí sto let. Zde jsou to také dva roky příprav, jenže za tři dny je konec a medaile je pak jedna z mála hmatatelných věcí, která zůstane. Proto jsem moc rád, že se povedla.“

Základ medaile pro vítěze a druhé v pořadí tvoří mosaz, která je v prvním případě pozlacena, v tom druhém potažena sloučeninou z rhodia a paladia, která si na rozdíl od skutečného stříbra uchovává barevnou stálost, i když je na ni často saháno, jak to tak u těchto artefaktů bývá. „Odměna za třetí místo je skutečně z bronzu, ale upraveného galvanizační metodou, protože surový bronz moc hezký není,“ dovysvětlil Janků s tím, že samotná výroba jedné medaile trvá zhruba tři hodiny. Pro šampionát jich je i s rezervou pro případ, že by se o některý z cenných kovů dělilo více atletů, vyrobeno 45 sad. „Doufám, že velká část z nich zůstane doma,“ vyslovil víru v um tuzemských atletů.  

„Já jsem za svou kariéru vybojovala osm zlatých z HME a můžu říct, že jedna je ošklivější než druhá. Z této jsem však skutečně nadšena,“ vyznala se historicky nejúspěšnější závodnice historie šampionátu Helena Fibingerová při pohledu na nejcennější kov pro Prahu 2015. „Pro mě osobně je pořadatelství HME jedním z mých splněných snů. V roce 1978, kdy se konalo ME v Praze na Strahově, byla moje role reprezentační, závodní. Nyní jsem ráda, že mohu být součástí týmu, který do České republiky po 37 letech opět přivedl velkou atletickou událost. Držet zlatou medaili, kterou si z Prahy odvezou ti nejlepší z nejlepších, je pro mě zvláštním, emotivním zážitkem. Je to hmatatelný důkaz toho, že se nám podařilo dojít téměř do finále našeho velkého snu, uspořádat v Praze vrcholnou akci. Věřím, že ji dotáhneme do úspěšného konce,“ prohlásila držitelka dosud platného halového světového rekordu ve vrhu koulí.

„Dostáváme se do cílové rovinky, žijeme šampionátem, noci se zkracují, na jídlo není čas, ale těšíme se, baví nás to, máme skvělý tým. Kampaň a její sledovanost v médiích byla pro nás moc pozitivní. Lístky na šampionát jsou v současnosti vyprodané, ale snažíme se dotlačit EA k uvolnění kvóty, tak snad můžeme slíbit, že na finálové dny se ještě nějaké vstupenky objeví,“ doplnil ji předseda svazu i organizačního výboru HME Libor Varhaník.