HME nebo MS v krosu? Kocourek ještě nemá jasno

Nominaci na evropský šampionát si Milan Kocourek vysloužil svým vítězstvím na jarním MČR v krosu, které se konalo v opečovávaném areálu u Střelských Hoštic, a také svoji výkonností v letní sezoně na dráze i silnici. Cílená příprava konkrétně na budapešťský závod začala od září, přičemž klíčové stavební kameny byly položeny ve výškách v italském Melagu na dvou šestnáctidenních soustředěních s desetidenní pauzou. „Příprava na kros nebyla moc odlišná od té, kterou bych absolvoval, kdybych se chystal třeba na desítku na silnici. Jen jsme tam zařadili pár výběhů do přírody,“ popsal čerstvě pětadvacetiletý svěřenec Jiřího Sequenta.

Do dějiště krosového šampionátu se přesouvali z Brna vlakem, což se ukázalo jako prozíravá volba. V pátek odpoledne se totiž budapešťské letiště z důvodu havárie uzavřelo. „Slyšeli jsme dvě verze – buď že v řídící věži  praskla voda nebo tam dokonce hořelo. Každopádně my jsme se na rozdíl od mnoha jiných výprav dostali na místo v pohodě,“ těšilo Kocourka.

Na organizaci závodů se komplikace kolem příjezdů výprav nijak výrazně nepodepsaly. Trať byla vytyčena ve skanzenu nedaleko metropole na okruhu, který svým charakterem připomínal profil střelskohoštického areálu, kde se letos uskutečnil republikový šampionát a napřesrok se tam vrátí zase. „Nebyl tam akorát tak dlouhý seběh a výběh v dolní smyčce. Tady bylo klesání i stoupání spíše mírné,“ upřesnil Milan, jemuž se závod v mrazivých podmínkách v konkurenci nejlepších běžců Evropy povedl náramně. Doběhl dvanáctý, čímž dosáhl nejlepšího výsledku českého běžce v devatenáctileté historii této akce, a současně splnil nominační kritéria ČAS pro světový šampionát v přespolním běhu.

O tom, zda nakonec v poslední březnové dekádě do Bydhošti odcestuje, však ještě jasno nemá. „Budeme se rozhodovat mezi touto akcí a halovým mistrovstvím Evropy, pro které bych usiloval o splnění limitu na trojku. Před dvěma roky mi k tomu chyběly čtyři vteřiny, teď by si na potřebný čas osm minut věřil,“ říká.      

Atmosféru krosového mistrovství světa si ostatně už jednou zažil. Před pěti lety nominoval do „jámy lvové“, domoviny současných vládců této disciplíny v keňské Mombasse. „Byl to pro mě opravdový křest ohněm a to nejen proto, že ve stínu bylo tehdy 37°C. Běhal jsem tehdy teprve krátce a závodem jsem se protrápil. Příští rok se ale běží v Evropě, což by mi mohlo vyhovovat lépe a mohu se na to dobře připravit i v našich podmínkách,“ naznačuje, že i tato varianta má pro něj své kouzlo.

 Od konečného rozhodnutí, co upřednostnit, se odvine i jeho program pro příští týdny i měsíce. Pokud však padne volba na halu, bude muset velkou část tréninků přesunout do Prahy. „Bude záležet i na počasí. Zrovna teď se v Brně nedá trénovat skoro vůbec. Stadion je kompletně zapadaný sněhem, který navíc přimrzl k dráze,“ dodává s povzdechem.