Holuša: snad to byla jen jednorázová příhoda

V sezoně běhal rychlé časy, na ME družstev v německém Brunšviku v silné konkurenci přímo zářil. Není divu, že si Jakub Holuša (vlevo jeho selfie z nemocnice) při svém sebevědomí myslel na medaili z evropského šampionátu v Curychu. Nakonec mu však nebylo dopřáno o ni bojovat, přičemž to, co se zprvu jevilo jako viróza, se později ukázalo jako problém o dost závažnější.

Že je s jeho tělem něco v nepořádku, tušil svěřenec Jiřího Sequenta už po rozbězích. Nohy mu v závěru nejely tak, jak byl v poslední době zvyklý, po doběhu zažíval stavy jako ještě nikdy. Také ho ukrutně bolela záda. „Večer jsem ještě jakž takž zabral, ale ráno jsem nemohl kvůli bolestem dospat.  Nejdřív jsme si mysleli, že v nich mám nějaký skřípnutý nerv - i vzhledem k tomu, že v Curychu jsme na hotelu měli nic moc postele - a zkoušeli jsme to rozehnat prášky. Nicméně když mě někdo jen tak poklepal na zádech, bylo to, jako by mi do nich vrážel nůž,“ popisuje své tehdejší stavy Jakub.   

Ještě nějakou dobu uvažoval, že se o medaile zkusí poprat, nakonec to však vzhledem ke stále špatnému stavu vzdal. A ještě že tak. Viróza, kterou v Curychu prodělával, totiž pravděpodobně měla vliv na funkci ledvin, na což se přišlo při vyšetření po pondělním Jakubově návratu do Prahy. „Kdybych přemluvil hlavu a do finále nastoupil, patrně bych ani nedoběhl, protože ledviny v tu dobu nejspíš vůbec nefungovaly a neměl bych jak odbourávat laktát. A taky bych si je nejspíš zcela odrovnal,“ říká z vojenské nemocnice ve Střešovicích, kde od návratu z Curychu stále setrvává, byť má vyhlídky na brzké propuštění. „Nenašel se žádný přetrvávající problém, ledviny regenerují, naměřené hodnoty se vracejí do normálu. Zdá se tedy, že to vše doopravdy způsobila ta viróza v kombinaci s vysokou zátěží a že šlo jen o jednorázový problém. Stalo se mi to poprvé a ani nikdo v širokém rodinném kruhu na to netrpěl. Zítra se na mě přijde ještě podívat specialista na ledviny a pokud nic mimořádného nenajde, měli by mě pustit domů,“ říká Jakub z nemocničního lůžka s tím, že už se moc těší. „Starají se tu o mě suprově, mám nadstandard, ale i tak odpočítávám každou minutu,“ přiznává.  

Subjektivně se už cítí výborně, dokonce má už zase myšlenky na běhání, ale na závody zatím musí zapomenout. „Možná kdyby sezona končila třeba za měsíc, zkusil bych se ještě vrátit do formy, ale kvůli dvěma startům to nemá moc smysl. Navíc mi lékaři doporučují klid, takže raději pořádně zregeneruji a o to dřív budu moci začít s přípravou na halovou sezonu,“ uzavírá Jakub.