Holuša změnil trenéra i trať
Halové mistrovství světa v tureckém Istanbulu bylo jeho. Jakub Holuša (na snímku z letošního ME družstev v Dublinu) na něm závodil ve snové formě a výsledkem bylo fantastické stříbro, když na osmistovce nestačil jen na Etiopana Amana. Zbytek roku 2012 již tak oslnivý nebyl, natož pak sezona letošní. V ní nejprve vlivem zranění v podstatě přišel o její halovou část, v létě se ani nenominoval na mistrovství světa. „Důvodů, proč mi to nešlo, vidím několik a začalo to už tím, že jsem absolvoval vojenský přijímač, který mi vzal značnou část přípravy, kterou jsem pak ne a ne dohnat. A u mě platí, že když se nepovede začátek, už se to se mnou veze. Taky jsem byl ve skupině jediný běžec a i když se mi trenér věnoval, neměl jsem s kým běhat,“ vypočítává Holuša některé příčiny výkonnostního sešupu, který se zákonitě projevoval i na jeho psychice. „Trápil jsem se, nebavilo mě to a pak i přístup z mé strany nebyl takový, jaký by být měl,“ přiznává.
S trenérem Daliborem Kupkou se tedy shodli, že tudy cesta nevede a že by se Jakub měl poohlédnout po ryze běžecké skupině. První volba přitom padla na jeho předchozího kouče Josefa Vedru, který Jakuba výtečně připravil na istanbulské HMS, ale krátce se šampionátem s Holušou ukončil spolupráci. „Ta jednání byla dlouhá a pro mě psychicky náročná. Pepa se ale nakonec stejně rozhodl, že mě už trénovat nechce,“ popisuje Jakub, proč nakonec chtě nechtě zaměřil svou pozornost i mimo mateřskou Duklu. Volba nakonec padla na Jiřího Sequenta, který koučuje mj. vytrvalce Milana Kocourka a Jiřího Homoláče a také finalistku letošního MS v Moskvě, půlkařku Lenku Masnou. „Přál jsem si trénovat pod silnou osobností, které si budu vážit a před níž budu mít respekt a to všechno Jirka bezezbytku splňuje. Navíc jsme spolu už předtím měli nadstandardní vztahy, takže navázat spolupráci nebylo nijak složité,“ líčí Holuša.
S přípravou začal individuálně 25. září, posléze se přidal k ostatním a za sebou má i společné soustředění v Maroku. Jaké má zatím pocity z nové party? „Jen ty nejlepší. Všichni chtějí makat a jsou absolutní profíci, i když třeba Milan s Jirkou Homoláčem žádné velké peníze neberou. A hlavně jsou to běžci, takže si rozumíme, protože víme, o čem náš trénink je. I běžecký humor je proto trochu jiný než u sprinterů,“ srovnává Jakub, jenž se krátce po návratu vrhl do závodění a o víkendu absolvoval dva krosy – nejprve Velkou cenu ACCC Horažďovice a pak neméně kvalitně obsazené Motolské jamky na golfovém hřišti v Praze. „Běželo se mi překvapivě dobře, čekal jsem to výrazně horší. Jsem domluvený s trenérem, že krosy, ale i silnice a další budeme zařazovat docela často. Těším se na to, pro mě to je nejlepší trénink,“ prohlašuje Holuša, až dosud především půlkař.
To se však do budoucna změní. „V příští sezoně zkusím patnáctistovku. Je to i tím, že mi půlka letos moc nešla, ale nejen proto. Na vrcholné úrovni v ní lze v současnosti lépe uplatnit taktika a také cítím, že už jsem dozrál, abych na této trati zaběhl dobrý čas. Hlavně musím zůstat zdravý,“ vysílá k nebesům mantru, která se tak často opakuje, což ale jen potvrzuje její pravdivost.
