Homoláč si jde za olympijským snem

Jirko, na sobotním Sportisimo půlmaratonu jste si výrazně vylepšil osobní rekord. Navíc jste si zajistil účast na evropském šampionátu. Jaký to pro vás byl závod?
Běželo se mi skvěle. Trochu jsem se bál, jak se srovnám s návratem z Keni, protože jsem přiletěl teprve před pár dny. Počasí ale vyšlo skvěle a já se snažil běžet uvolněně. Také mi moc pomohlo, že jsme měli svého vodiče na tempo, které jsme potřebovali. Možná tam byla ještě trošku rezerva, ale je to osobák o dvě minuty, takže nemůžu být nespokojen. Navíc jsme se na ME kvalifikovali i jako družstvo.

Takže myslíte, že tréninkový kemp v Keni, který jste absolvoval, nese své ovoce?
Bylo to dobré rozhodnutí i zkušenost. Trénovali jsme ve vysoké nadmořské výšce. Počasí bylo pro běžce takřka ideální. Hodně jsme toho naběhali, každý den okolo třiceti kilometrů.

Vypadá to, že jste během soustředění o nějaké to kilo zhubnul. Čemu se to dá přičíst? Tréninkové dřině nebo stravě?
Nějaké to kilo určitě dole mám. Upravil jsem stravu. Snažil jsem se vyhýbat západním jídlům, jako jsou bifteky, hranolky nebo sladkosti. Naopak jsem jedl hodně zeleniny, luštěnin a kukuřičné kaše. Ovšem strava to byla kvalitní.

Co jste si vzal od keňských běžců?
Keňané jsou nesmírně sebevědomí. Prostě si řeknou čas, jaký chtějí běžet a jdou si za tím. Mají samozřejmě silnou motivaci v tom, že běhání je pro ně jedinou cestou z chudoby, ve které žijí.

Na kolik vás celý tréninkový kemp vyšel?
Bylo to okolo šedesáti tisíc. Většina šla z mých úspor, ale byla to dobrá investice. Již dlouho jsem přemýšlel, že pojedu trénovat do Keni a letos jsem si to splnil.

Vaším snem jsou olympijské hry v Riu. Kdy se pokusíte zaútočit na limit?
Za dva týdny poběžím maraton v Hamburku. Budu potřebovat zaběhnout 2:15 a já věřím, že na to mám. Udělám pro to všechno a věřím si.