Inženýrka Kriegelová se za titul odmění vanou

V předchozích rozhovorech jste říkala, že běhání je pro vás jenom koníček. Změní titul něco?
Momentálně jsou priority takové, že doběhám do podzimu a pak s přítelem přemýšlíme už o rodině. Asi si tedy na chvilku od běhu, který mě teď malinko ničí, dám pauzu. Poslední půlrok, co mám trenéra (Petr Donner), jsou tréninky ostřejší, nic mi neodpustí. Předtím jsem trénovala stylem, že když se mi chtělo, běžela jsem šest kilometrů, když se mi chtělo moc, dala jsem 26. Ale nemělo to řád, běhala jsem pořád stejným tempem, nevěděla jsem třeba, co je fartlek. Byly to komické začátky. Když se mi v tréninkovém plánu objevilo RRR, musela jsem dumat, co to je. Až později mi bylo vysvětleno, že to znamená Rozklusání, Rozcvička a Rovinky. Ze začátku jsem to ani nebrala nijak vážně, to přišlo až později.

Bude vám třicet, na běh jste se dala před nějakými pěti lety. Proč vlastně?
V sedavé práci je člověk nevybouřený, přišla jsem domů, zapnula zprávy v televizi, vyvenčila psa a říkala si: to je teda výborný život, a takhle až do důchodu? To teda ne! Měla jsem jako koníček tancování flamenca, ale chtělo to přibrat ještě něco k tomu.

A běh nakonec převážil?
Ne ne, tancuji pořád. Dá se to docela dobře skloubit, s holkama trénujeme na vystoupení jednou týdně. Jen den poté mám od běhu volno, protože mě vždycky bolí nohy. Je to hodně náročné.

Dá se to srovnat s maratonem?
Po tanci si klidně můžu zajít na sklenku vína a nejsem tak unavená, teď to vypadá jen na vanu a na gauč. (směje se)

Bolel vás dnešní závod hodně?
Ano. Dneska jsem to vydřela. Na podzim jsem běžela o něco lepší čas a dokončila v takovém rozpoložení, že kdybych si to dala ještě jednou, tak by mi to vůbec nevadilo. Po tomhle závodě bych šla nejradši rovnou domů, jsem fakt utahaná.

Přispělo k tomu počasí?
Hlavně vítr, poslední kilometry to byl boj. Do 37. kilometru jsme běžela po čtyřech minutách, pak mi tam naskakovalo o dvacet vteřin víc. Odpadla jsem.

Měla jste přehled o Petře Kamínkové, která byla vzhledem ke svým zkušenostem považována za asi největší favoritku na titul?
Věděla jsem o ní. Chvíli jsem běžela před ní, pak se dostala přede mě, na 30. kilometru jsem ji zase předběhla já zpátky. Ale to jsem si ještě myslela, že nás obě překoná Šárka Macháčková, od níž jsem čekala výkon okolo 2:45. Ale měla prý na trati zdravotní problémy.

Vy jste si tedy myslela na druhé místo?
Spíš na třetí. Věděla jsem, že nemám formu z Mnichova a říkala si, že za třetí místo bych byla šťastná

Jak se za titul odměníte?
Vanou. Chystám se v ní strávit pořádně dlouhou dobu. A pak mě bude muset někdo vytáhnout, ale přítel se postará.

Zmínila jste, že máte sedavé zaměstnání. Co to je za profesi?
Jsem zkušební technik ve výzkumném ústavu. Mám na starosti metrologickou laboratoř, kde děláme únavové zkoušky na částech letadel.

A tento maraton byl nejtěžší únavovou zkouškou pro vás?
Jo, přesně tak. Šla jsem do hluboké únavy, to se mi dlouho na žádném závodě nestalo.