Jak žijí keňští šampioni
Nicolas Bett a Aron Koech jsou zářným příkladem toho, že řada keňských sportovců žije i přes velké sportovní úspěchy v tradičních podmínkách. Na keňské poměry se jedná o určitý nadstandard, ovšem například v porovnání s Evropou, je to opravdu skromné bydlení.
Právě na zahradě před rodným domem, který jsme navštívili, začali Nicolas a Aron s atletikou. Zprvu je trénoval otec, sám bývalý atlet. „Trénovali jsme u nás na zahradě. Vždy jsem chlapcům postavil tři překážky s klacků, a to byly jejich první atletické krůčky. Aron byl vždy rychlejší než Nicolas bez překážek, s nimi to bylo naopak,“ vzpomíná Joseph Koech, otec obou skvělých atletů. „Nicolas chtěl od začátku běhat osmistovku, ale já jsem mu řekl, že je to nesmysl, protože v bězích od půlky po maraton máme řadu rychlých běžců a já viděl jeho potenciál právě na překážkách a měl jsem pravdu,“ dodal.
Nicolas na střední škole úspěšně kombinoval atletiku s volejbalem. Ve svých osmnácti letech dokonce třikrát reprezentoval Keňu právě ve volejbale. Poté už dostala přednost atletika. „Atletiku jsem si vybral, protože je to individuální sport a za své výkony tak zodpovídáte pouze sobě. Navíc táta také běhal, takže mám k atletice bližší vztah. Samozřejmě hrála roli i finanční motivace, jelikož v atletice se odměny nerozdělují, jako v kolektivních sportech. Jsem zodpovědný za svou rodinu a musím je zajistit. Chci také podporovat své rodiče, kteří pro nás hodně obětovali. V neposlední řadě jsem otcem tří dětí, kterým chci dopřát kvalitní životní podmínky,“ uvedl Bett.
Přestože má v Eldoretu svůj dům, jezdí sem pouze na víkendy. Stejně jako většina keňských atletů, se přes týden připravuje na univerzitním kampusu v Nairobi, kde Nicolas a Aron sdílejí apartmán s dalším skvělým překážkářem Bonifacem Mucherem Tumutim.
Nicolas prošel minulou sezónu velkým výkonnostním progresem, který vyvrcholil ziskem titulu mistra světa. O příčině svého zlepšení má jasno. „Začal jsem na překážkách střídat nohy. Předtím jsem běhal jen na jednu, a to mě zpomalovalo. Umět překážky na obě nohy, to je základ,“ je pevně přesvědčen. Již před loňským světovým šampionátem zaběhl na národním mistrovství skvělý čas 48.3, což mu dodalo sebevědomí. „Před Pekingem jsem byl třetí ve světových tabulkách, takže jsem si tam jel pro medaili. Musím ale říct, že když jsem byl za poslední překážkou první, byl jsem překvapen. Pak už to bylo jen o vůli a dokázal jsem zvítězit.“
Jak se mu změnil život po zisku zlaté medaile na MS? „Zas tak příliš se nezměnil. Mám teď hodně fanoušků, ale pro své přátele jsem pořád stejný.“ A jaký je jeho cíl do olympijské sezóny? „Rád bych získal na olympiádě některou z medailí. Také bych byl moc šťastný, kdybychom s Aronem běželi společně finále. Věřím, že bychom se mezi osm nejlepších mohli dostat oba,“ Naznačil své ambice Bett. „Bylo by moc pěkné být s bratrem v olympijském finále. Věřím, že na to mám i já. Loni jsem se hodně zlepšil i přes velké nedostatky v technice, na kterých jsem letos hodně zapracoval a myslím, že mám na rychlé časy,“ doplnil ho Koech.
Galerie
