Janáček jde do boje o Birmingham
Nejprve se představí ve středu 29. ledna v Cottbusu a dva dny poté v Erfurtu, kde startuje kompletní trio reprezentantů z tréninkové skupiny Boleslava Patery Janáček, Ptáček, Hamáčková. „Beru to zatím jen jako lehké rozzávodění. V Erfurtu je beztak krátký rozběh, jen na šestnáct kroků,“ hovoří Janáček o svých plánech do úvodních závodů. I další závody absolvuje Štěpán Janáček v německých halách. Tam už bude vážně usilovat o dosažení limitu pro účast na halovém světovém šampionátu v Birminghamu. „Limit chci splnit do poloviny sezony, abych se už pak mohl plně soustředit na samotné mistrovství světa,“ přeje si Janáček. |
Několik týdnů před Birminghamem bude startovat jen na několika závodech, celou přípravu přizpůsobí světovému vrcholu halové sezony. Janáček si pochvaluje podmínky pro závodění: „S Adamem Ptáčkem jsme si udělali dobré jméno ve světě, jsme zváni na spoustu kvalitních závodů. Můžeme si z nich vybírat a zároveň máme srovnání s evropskou i světovou špičkou. Díky manažeru Juckovi mám navíc absolutní klid, nemusím se starat o zařizování svého soutěžního programu.“
Štěpán Janáček se nebojí mluvit ani o svých konkrétních cílech na HMS v Birminghamu. Určitě chce postoupit do finále a za úspěch považuje každé lepší umístění než 8. příčku ze stejné akce před dvěma lety v Lisabonu. „Když se mi podaří obhájit loňský výsledek z Mnichova, budu naprosto spokojen,“ naráží na vynikající 5. místo na mistrovství Evropy pod širým nebem. Prvořadým cílem pro halovou sezonu je však splnění limitu vypsaného na HMS v Birminghamu. Ten má hodnotu 570 cm, tedy pět centimetrů pod Janáčkovým halovým maximem z roku 2001. Laťku na úrovni limitu pro Birmingham dokázal Janáček zdolat v každé z posledních tří sezon.
Pětadvacetiletý atlet Dukly Praha absolvoval se svými kolegy z reprezentace Ptáčkem a Hamáčkovou čtrnáctidenní soustředění na Kanárských ostrovech. Celkově ho hodnotí jako značně rozporuplné: „První týden nám nepřálo počasí – foukal vítr a občas pršelo. Chtěl jsem hlavně pilovat techniku, ale nebylo to možné. V závěru týdne mě navíc pobolívalo v krku.“ Druhá polovina soustředění však českým tyčkařům vyšla po všech stránkách bezvadně. Díky slunečnému počasí se už mohli plně věnovat naplánovanému tréninku.