Jaroslav Bába ukončí po sezóně kariéru
Ke sportu Jaroslava (*2. 9. 1984) přivedli rodiče v deseti letech, v roce 2001 již startoval na své první vrcholné mezinárodní akci, dorosteneckém mistrovství světa. Vstup na scénu měl vskutku raketový, pod vedením vítkovického kouče Aleše Dudy už o dva roky později poprvé zdolal 230 cm a v mezičase mezi mládežnickými medaile – tituly z mistrovství Evropy juniorů (Tampere 2003) a do 22 let (Erfurt 2005) – dosáhl v roce 2004 na bronz při dvou světových akcích mezi dospělými. Nejprve na halovém MS v Budapešti a pak o poznání senzačněji na olympiádě v Aténách, kde mu vyšel tah s posledním a jediným pokusem na 234 cm.
Začátkem roku 2006 nabrala slibně rozjetá Bábova kariéra opačnou trajektorii, když si těžce poranil kotník, a naplno se dokázal vrátit vlastně až v létě 2007, kdy se probil do finále mistrovství světa v Ósace. V tomto směru byl mimořádně úspěšný, na MS startoval celkem sedmkrát a z toho šestkrát prošel do medailového boje, což žádný jiný výškař nedokázal. Cenný kov mu však nebyl souzen, relativně nejblíže mu byl při čtvrtém místě v Tegu 2011, vedle toho byl ještě dvakrát pátý v Helsinkách 2005 a Berlíně 2009.
Ani pod olympijskými kruhy už se mu při dalších třech účastech nepovedlo přidat medaili, v Pekingu skončil šestý, v Londýně uvízl (jako jen v málo případech) v kvalifikačním sítu, v Riu, které bylo jeho poslední reprezentační akcí, pak skončil čtrnáctý. Vedle již zmíněného HMS v Budapešti ale stál na stupních vítězů ještě při dvou dalších halových šampionátech – při „Evropách“ v Paříži 2011 na stříbrné pozici, o dva roky později v Göteborgu pak na bronzové. Ze čtyřech účastí na ME pod otevřeným nebem dosáhl podobně jako na MS nejvýše na čtvrtou příčku, stalo s v Curychu v roce 2014, předtím byl v Barceloně 2010 pátý.
Jestli se Jaroslav Bába něčím vyznačoval, tak schopností kvalifikovat se a připravit se na reprezentační akci. Za čtrnáct let (2003 až 2016) trvání své mezinárodní kariéry chyběl na vrcholech jen minimálně – pomineme-li dobu vážného zranění tak pouze na dvou HMS. Čtyři starty na olympijských hrách, stejný počet na mistrovství Evropy, sedm účastí na světovém šampionátu, k tomu pětkrát halové MS i ME, čtyři mládežnické akce. Úhrnem devětadvacetkrát obléknutý reprezentační dres (týmové soutěže nepočítaje) a na nich zisk sedmi medailí, z toho pěti „dospělých“. Je spoludržitelem venkovního národního rekordu 236 cm (s J. Zvarou), jeho absolutní NR z haly je ještě o 1 cm výš - 237.
Jak přiznal Jarda v jednom ze svých posledních pozávodních rozhovorů, tělo jej po dlouhých patnácti letech vrcholné kariéry již „neposlouchá“. „Jako malý jsem si přál vyhrát olympiádu, to se mi nepovedlo. Ale zaplaťpánbůh za to třetí místo, ta medaile mi už zůstane a jednou ji budu ukazovat dětem, vnoučatům,“ pousmál se Bába, který by rád u atletiky zůstal. „Chtěl bych pomáhat mladým výškařům a třeba zase pozvednout českou úroveň,“ dodal. Ostatně v Uherském Hradišti mu – byť v konkurenci omezené kvalifikovanými týmy – stačilo k vítězství i 208 cm a v sezóně zřejmě zůstane lídrem domácích tabulek s 219 cm (a s 220 v hale). Jeho posledními starty by měly být 4. září Hesu meeting v Kutné Hoře a 13. září Hanácká laťka v Olomouci.
Profil Jaroslava Báby (po jednotlivých letech)
