"Je to doma," raduje se mistr Evropy Svoboda

První velká zlatá medaile. Jaké jsou pocity?
"Úžasný, prostě bomba. Měl jsem problém na druhé překážce, ujely mi nohy a znovu se mi vrátil ten pocit z Barcelony – tý jo, a zase je po všem.  Jenže ve mně se v té chvíli něco nastartovalo a já  jim to prostě nedal.  Ani v cíli, když jsem bouchl do žíněnky, jsem tomu nemohl uvěřit."

Radoval jste se vydatně…
"Pak už mi to začalo být jedno, říkal jsem si, ať je to medaile jakákoliv, neumím to přesně popsat, byl to výbuch, začal jsem pištět jako ženská, objímat se s trenérem, ani nevím, co jsme si říkali. Jen jsem věděl, že je to tady a mám velkou medaili."

Taky jste předvedl skoro striptýz, svlékl jste tílko…
"Pořádně nevím, co jsem dělal. Chtěl jsem něčím mávat, neměl jsem nic jiného po ruce, než dres."

Jiřina má závody až zítra, sledovala Vás?
"Zítra má kvalifikaci, říkala, že se ani nebude dívat a počká, až zaklepu na dveře pokoje a že bude zvědavá, jestli budu pištět radostí nebo budu zklamaný."

Půjdete dneska slavit?
"Ještě nevím, ale určitě si něco dám s trenérem v baru. Nechci Jířu rušit před zítřejším závodem, ale určitě to dneska trochu oslavím a zbytek si nechám, až bude moct i přítelkyně."

Při závodě jste vyšlápl z dráhy…
Soupeři jsem nevadil, takže žádný protest proti tomu nepředpokládám. (žádný ani posléze nebyl podán, pozn. red.)

Dají se takové věci jako vyšlápnutí korigovat?
"Říkal jsem si, kam to běžím. Ale bylo mi to jedno, kudy poběžím, hlavně, aby to bylo co nejkratší." (s úsměvem).

Co bylo v přípravě potřeba udělat, abyste v Paříži vyhrál?
"Pomohly mi zkušenosti ze závodů, které jsem absolvoval. Že jsem měl šanci vyhrát pár velkých mítinků, které mě posunuly v myšlení úplně někam jinam. Na mítincích jsem se naučil, že i když proti mně stojí velká jména jako Liou Siang, že se dají porazit. Říkal jsem si, proč bych se měl bát ostatních soupeřů, když mám lepší čas. I když to tady samozřejmě nerozhoduje."

Berete ty minulé prohry, třeba Barcelonu, jako zkušenost, která vám dnes pomohla vyhrát?
"Na to neumím odpovědět. Je těžké říct, že Turín či Barcelona mi pomohly. Určitě by se mi běhalo líp, kdybych těch zlatých už měl víc. Byl bych psychicky jinde a troufám si říct, že bych uměl psychiku i zvládat."

Kde bude mít Vaše první velká zlatá medaile doma místo?
"Ani nevím, kde mám tu z Turína. Stěhoval jsem se do nového baráku a mám ji někde v pracovně. Dostal jsem spoustu krásných cen z mítinků, obrovské vázy. Nechám si udělat poličku, vystavím si je a budu pyšně říkat – to je moje." (s úsměvem)

Znamená pro Vás tahle medaile zlom v kariéře?
"Doufám, že ano, že mi pomůže k tomu, abych se zase posunul o kousek dál."