Jiří Sýkora ukončuje vícebojařskou kariéru
Hlavním důvodem ukončení Jirkovy vícebojařské kariéry jsou zdravotní problémy. Konec konců ty ho provázely velmi často. „Před podzimní přípravou jsem měl motivaci dostat se na své třetí olympijské hry a udělat životní výsledek. Do konce minulého roku to vypadalo slušně, ale poté mě covid vyřadil na pár týdnů z tréninku a já musel vynechat halovou sezónu. Od té chvíle už jsem se nedokázal dostat v přípravě k časům z minulých let a začaly mě provázet i další zdravotní problémy. Aby toho nebylo málo, před finálním soustředěním na Kanárech jsem si natrhl zadní stehenní sval a bylo jasné, že nebude reálné v sezóně složit kvalitní výkon, který by mě na olympiádu kvalifikoval,“ uvedl.
„Chtěl bych poděkovat všem mým hlavním trenérům. Především pak tomu prvnímu, kterým byl Pavel Svoboda, kterého jsem vnímal v podstatě skoro jako tátu. Naučil mě nejen něco po stránce sportovní, ale dal mi nějaký základ i do života, za což jsem mu velmi vděčný. Velký dík patří také Luďkovi Svobodovi, Jardovi Bábovi a Kubovi Uhrovi. Každý byl jiný a každý mě něco naučil. Ostatně vím, že to se mnou měli občas těžké. Rád bych také poděkoval všem ostatním trenérům, kteří mi v průběhu kariéry pomáhali s jednotlivými disciplínami. S úctou a vděkem si odnáším řadu zkušeností a zážitků, které mi atletika dala,“ dodává.
Jiří Sýkora zahájil svou reprezentační kariéru už jako 16letý v roce 2011, kdy obsadil na mistroství světa dorostu ve francouzském Lille sedmé místo. Velký kariérní úspěch pak přišel o tři roky později na juniorském světovém šampionátu v Eugene, kde vybojoval desetibojařské zlato v tehdejším národním rekordu této kategorie 8135 bodů. V témže roce si odbyl svou premiéru i na velké mezinárodní akci mezi dospělými, a to při evropském šampionátu v Curychu, kde však kvůli zranění závod nedokončil.
Zdravotní problémy ho pak významně brzdily v podstatě v průběhu celé kariéry. V olympijské sezóně 2016 se ovšem blýskl na prestižním mítinku v rakouském Götzisu šestým místem ve velkém osobním rekordu 8121 bodů. Bylo to vůbec poprvé, co se mu podařilo pokořit hranici osmi tisíc bodů. Následně pak reprezentoval i na sportovním svátku pod pěti kruhy v Riu de Janeiru.
Úspěšný pro něj byl i rok 2017, když nejprve obsadil desáté místo na halovém mistrovství Evropy v Bělehradě a v létě se stal v polské Bydhošti evropským šampionem kategorie do 23 let, když triumfoval výkonem 8084 bodů. V sezóně 2019 získal svůj první národní mistrovský titul v sedmiboji. Při tomto závodě pokořil další vícebojařský milník, a to metu 6000 bodů, konkrétně jich posbíral 6006. Na HME ve skotském Glasgow pak skončil devátý. Ve stejné sezóně si připsal i cenné prvenství na mistrovství Evropy družstev ve vícebojích. Na Madeiře zvítězil s bodovým ziskem 8104 bodů.
V roce 2021 opanoval zlatý vícebojařský mítink v Aroně v novém osobním rekordu 8122 bodů a tento výkon mu zajistil účast na jeho druhé olympiádě. Z her v Tokiu si pak odvezl sedmnácté místo. O rok později se radoval z druhého českého halového titulu v osobáku 6020 bodů, se kterým je dodnes v TOP 10 historických národních tabulek. Velmi solidní vystoupení pak předvedl také na mistrovství světa v Eugene, kde obsadil i přes nepříjemné zranění v tyči třinácté místo a se součtem 8107 příliš nezaostal za osobním rekordem. Krátce nato se představil ještě na mistrovství Evropy v Mnichově, kde ovšem závod nedokončil. To byl poslední desetiboj, který Jirka absolvoval. Od té doby už mu zdraví nedovolilo do dalšího nastoupit.
Jirkovi nezbývá než poděkovat za dlouholetou reprezentaci České republiky a jak sám přiznal, z atletických stadionu úplně ještě nezmizí. Rád by si občas zazávodil alespoň ve vrhačských disciplínách.