Kamínková vzdala boj o evropský šampionát
Petra Kamínková vládne domácí dráhové i silniční scéně po dlouhá léta. Slavnou Běchovickou desítku vyhrála jedenáctkrát v řadě, spolu s dalšími závody ať už na dráze nebo mimo ni, posbírala v dosavadní kariéře stěží představitelných 39 titulů a ten účet jistě nebude konečný. Na mistrovství světa v silničním běhu (či půlmaratonu) se dokázala nominovat celkem čtyřikrát, nikdy si však jako závodnice nezažila velkou akci, na níž by se vedle běžců potkala i s atlety z ostatních disciplín. Letošní rok to měl změnit. Ve svých 37 letech chtěla splnit limit na maraton pro evropský šampionát v Barceloně. A pak možná ukončit kariéru. Jenže člověk míní a osud mění.
První překážku jí postavila vypsaná nominační kritéria (pro ženy 2:36), která jsou o něco tvrdší, než očekávala. „Tento čas je dost blízko hranice mých možností, a to i kdybych byla zdravá a ve formě. Na druhou stranu chápu, že to odpovídá výkonnosti evropských běžkyň a že nějakých 2:38, kolik jsem si myslela, že by mohl být limit, běhá už kdekdo,“ říká olomoucká běžkyně žijící na Svatém Kopečku, která se přesto na maraton chystala. První pokus o limit měl přijít v holandském Apeldoornu, kam tradičně jezdí vyhrávat tamní Midwinter marathon. Jenže v lednu přišly náhle problémy s kolenem, kvůli nimž byla nucena vynechat dva týdny důležitého tréninku. A ten pak chyběl hlavně v závěru závodu. Petra sice znovu Midwinter marathon vyhrála, ovšem ve výrazně nejhorším čase posledních čtyř let 2:52:44. Krátce poté prohlásila: „O limit na maraton se už pokoušet nebudu.“ Tím pádem padl i sen o účasti na ME, neboť v jiné disciplíně je nominace mimo Petřiny možnosti.
Nejsou za tím jen problémy s kolenem. Ty českou stálici sice potrápily notně, absolvovala s nimi i soustředění v Tatrách, pak ale zničehonic ustoupily stejně náhle, jako přišly. Hlavní důvod prý tkví v hlavě. „Na maraton prostě asi nemám psychicky,“ říká. Cestu k dobrému času na královské distanci si ale definitivně neuzavírá: „Možná ho někdy zase zkusím, ale jedině s nějakým chlapem. Vždy jsem běhala sama, a teď jsem u soupeřky viděla, jak obrovský výhoda je mít vodiče.“
Z letošních plánů však podle jejích slov maraton vymizel definitivně. Co jim tedy vévodí namísto toho? „Žádný velký cíl nemám, snad jedině to, že bych se znovu chtěla dostat do nominace pro ME družstev. Atmosféra té akce se mi moc líbí,“ prohlašuje Petra, která jinak půjde sezonou závod od závodu. Ten nejbližší ji čeká už zítra, kdy by se měla postavit na start pražského Hervis půlmaratonu a jako již po tolikáté se od ní čeká, že ponese pomyslný prapor českého vytrvaleckého běhu.