Kašpárkové evropské loučení

Jak se vám závodilo?

Váš dnešní výkon je ale od toho, jímž jste se sem kvalifikovala, docela daleko...
To je. Ale je to právě dané tím, že jsme riskovala. Myslím, že je jedno, jestli někdo skončí v celkovém pořadí 13. nebo 20. Důležité je pouze to, jestli člověk postoupí do finále nebo zůstane v kvalifikaci.

A to jste přitom měla tak pěkné startovní číslo (1101).
Já bydlela i na pokoji s pěkným číslem: 14.22. Bylo by moc hezké něco takového skočit, ale nepodařilo se.

Už vloni jste se rozloučila s vrcholovou atletikou, v průběhu sezony jste ale své rozhodnutí přehodnotila a odcestovala na ME. Nelitujete teď toho?
Určitě ne. Víte, atletiku jsem dělala od páté třídy a není lehké s tím skončit ze dne na den. Příští rok ovšem už závodit nebudu.

Nerozmyslíte si to zase?
(smích) Ne, tentokrát už to je opravdu definitivní. Poslední závod bude na MČR družstev.

A co když vás budou přemlouvat? Zavolají z USK, že potřebují body, trenér řekne, abyste to ještě zkusila...
Neřekne. Už to rozhodnutí, že budu letos ještě závodit, nebylo jeho, ale moje. Také jsem mu říkala, aby se víc věnoval ostatním svěřenkyním než mě, jenže on mě samozřejmě bral jako součást skupiny. Myslím, že jsem mu s tím spíš přidělala starosti. Příští rok už ale opravdu závodit nebudu, nebojte. 

My se nebojíme, ale vaše dcera to jistě ráda uslyší.
To ano. Včera jsem jí musela slíbit, že to bude poslední velký závod, jinak že mi prý nebude držet palce.

Přemýšlela jste už o tom,proč se třeba Lebeděvové se návrat po mateřské přestávce povedl na výbornou a vám až tolik ne?
Někomu se to prostě podaří, jinému ne. Těžko říct proč. Možná tam hrálo roli to, že Lebeděvová měla dítě, když byla podstatně mladší.

Teď už se patrně plně soustředíte na podnikání ve vašem centru? Jak se daří?
Musím zaklepat, ale zaTÍM dobře. Dokonce budeme přibírat nového zaměstnance.