Klučinová: na rekord jsem vůbec nemyslela

Napadlo vás po loňském roce, který jste musela ze zdravotních důvodů (operace haluxů) prakticky celý vynechat, že se tak rychle dokážete vrátit do formy?
Já tomu věřila, než jsem šla na  operaci. Ale když jsem zahájila podzimní přípravu, tak mě noha opět začala bolet. Díky doktorům, kteří se o mě starali, jsem se z toho dokázala vyhrabat. Zlepšení však přišlo teprve za poslední měsíc, a tak čerpám vyloženě z posilování. V běhání mám velkou ztrátu.

 Už tedy bolest nepociťujete?
Pociťuju, ale naštěstí už ne v tom operovaném prstu. Bolí stehna a to vím, že přejde. Nejvíc člověka do kolen dostane, když nevidí šanci, že by se to mohlo zlepšit. Tohle není ten případ.

Tušila jste před osmistovkou, že by to s tím rekordem mohlo vyjít? Ještě v pátek jste tvrdila, že podobný čas rozhodně tentokrát nebude ve vašich silách.

To samé jsem si říkala i těsně před výstřelem. Mlelo se mi v hlavě 2:26, 2:26, 2:26... Tolik bylo potřeba pro olympijský limit. Na nic jiného jsem vážně nemyslela.

Jenže nakonec to bylo o deset vteřin svižnější. Neříkejte, že jste o tolik neodhadla svou formu.
Bohužel, jsem takový typ, který to vůbec odhadnout nedokáže. Prvních 400 metrů se běželo ještě jakž takž, pak už jsem začala tuhnout a pak už silou vůle a díky podpoře stadionu jsme to doběhla tak, jak jsem to doběhla.

Před dvěma týdny v Götzisu jste také začala dobře, druhý den vám už ale tolik nevyšel. Říkala jste, že na vás dolehla únava. Tentokrát to bylo jiné. V čem byl ten rozdíl?
Snažila jsem se přitrénovat a hodně také udělalo domácí prostředí, které člověka ohromně dobíjí. Na dnešek jsem vůbec nemohla spát, od tří hodin jsem koukala do stropu a říkala si: Usni, usni, ale nešlo to. Zabrala jsem až k ránu na půl hodiny. Nevím, jestli to byla nervozita, ale necítila jsem únavu. Dala jsem si k snídani rohlík s nutellkou a šlo se na to.

Český rekord budete tedy vždycky překonávat na stadionu Sletiště, kde jste jako doma?
Samozřejmě bych chtěla podobný výkon udělat na olympiádě, ale tady si to člověk víc užije.

Zní vám lépe titul držitelka českého rekordu než „jen“ jeho spoludržitelka?
(úsměv) Určitě držitelka. Ale zase jsme byly asi jediné dvě na světě, které měly takovou plichtu. Omlouvám se Zuzaně Lajbnerové, že jsem jí ho takhle vzala, snad mi to nebude mít za zlé.

Jaké v sobě ještě cítíte rezervy?
To bych si musela sednout k počítači a převádět výkony na body. Po zranění jsem nečekala nic, překvapilo mě, jak se člověk dokáže zlepšit změnou tréninku. Bůh ví, kde jsou mé možnosti.

Před posledními dvěma disciplínami jste měla oproti svému předchozímu rekordu náskok více než 100 bodů. Dá se tedy říci, že aktuálně máte na cca 6400 b?
To se nedá, takto jednoduše to nefunguje. V něčem se zlepšíte, ale může to být na úkor něčeho jiného.

Splnila jste nominační kritéria na olympiádu i mistrovství Evropy. Jak ke kontinentálnímu šampionátu přistoupíte?
To jsem se ještě nerozhodla. Původně jsem chtěla předvést nejlepší výkon tam, šance by tam mohla být. Ale když jsem viděla, jak jsou holky připravené v Götzisu, ještě uvidíme.

Některé ze soupeřek možná do Helsinek nepojedou...
Je to tak, ale spousta holek se na Evropu připraví. A první tři místa jsou už stejně většinou rozdána dopředu.