„Kobzol“ cílí na 14 minut na pětce

Rodák z beskydské Ostravice (*21. června 1995) Jakub Zemaník s atletikou začínal v jedenácti letech ve dvacet kilometrů vzdáleném Frýdku-Místku. „Hledal jsem poté, co jsem skončil s fotbalem, něco, kde bych se uplatnil,“ přibližuje Zemaník. Roli v jeho „přestupu“ sehrál rozhodně i o pět let starší bratr Jan, který už za Slezan běhal. „Rodiče totiž moc nesportují,“ přiznává Jakub. Zato jejich děti si štafetu předávají důkladně, ve výsledkových listinách najdeme už i další členku klanu Zemaníkových Annu, letos 13letou.

V počátcích ve Frýdku-Místku se pod vedením Kláry Maštalířové a Terezy Droppové nevrhnul rovnou na vytrvalostní disciplíny, ale zkoušel třeba i výšku nebo sprinty. Že z něj ale bude „běhoun“, to bylo jasné nejpozději s přestupem o dalších dvacet kilometrů dál na sportovní gymnázium do Ostravy. Tady se dostal pod ruce vítkovického trenéra Vladimíra Černého, jehož skupina zvaná Black Team aktuálně disponuje hned několika nadějnými mladými běžci. A Jakub se s touto vlnou velice dobře svezl.

Rázný vstup mezi dospělé

První republikové tituly na trojce a patnáctistovce sbíral sice už jako žák ve frýdeckomísteckém dresu, v tom vítkovickém Jakub Zemaník však přibývaly další medailové úspěchy na domácí úrovni. Dokonce už má (spolu s Běchovicemi) doma dvé zlaté mezi dospělými, tu první získal, když se mu podařilo ovládnout 3000 m na letošním halovém MČR. Vloni se mu podařilo nominovat na první velkou mezinárodní akci, na mistrovství světa juniorů v Eugene skončil na desítce 22.

Letos se pokoušel probojovat na ME „dvaadvacítek“ do Tallinnu, přes výrazný posun na pětce na 14:15.43 mu nominace o tři vteřiny unikla. „Příští rok bych se rád dostal pod 14 minut, věřím, že rezervy ještě mám. Na „Evropu“ ale nepomýšlím, to bych se musel zlepšit ještě o další čtvrt minuty, a to mi nepřijde reálné,“ uvažuje.

Vydařenou tečku za letošní sezónou učinil při běchovické desítce. Poradil si přitom i s favorizovaným Vítem Pavlištou (na foto vlevo), který letos na silnici vyhrál mistrovské tituly v půlmaratonu i maratonu. Jenže před dvěma týdny narazil – byť závod pojal jako maratonskou přípravu – právě na Jakuba Zemaníka. „Po mistrovství republiky družstev (6. září) jsem odběhal pár dobrých tréninků. Běželo se mi pak v ten den skvěle a i mi vyšel hned první nástup v „Hrdlořezáku“,“ popisoval nečekaný vítěz, který přidal i kvalitní čas 30:50, takřka o minutu rychlejší než před rokem.

Bitva o Bydhošť

O tomto víkendu už zase Zemaníkovi končí volnější režim a s novým týdnem se vrhne do přípravy na novou sezónu. Tedy snad. „Pobolívá mě achilovka, ale ono to nikdy není stoprocentní, když makáte naplno,“ myslí si. Konkrétnější plány do budoucna má nanejvýš do přespříštího roku – to by se při své druhé možnosti chtěl probojovat na ME do 22 let, tentokrát jej bude hostit polská Bydhošť. Nejspíš by to bylo na pětce, ale to neznamená, že jej uvidíme jen na ní. „Dokud jsem mladší, chci běhat i kratší tratě, patnáctistovku i osmistovku. Všude mám rezervy. Naopak kromě desítky bych si chtěl zkusit výhledově i půlmaraton. Prioritou je ale zatím dráha,“ říká na dotaz, zda jej neláká bratr, který se přes kros, silnici, vrchy a extrémní závody momentálně věnuje hlavně horskému běhání.

Prakticky jisté ale je, že bude muset i nadále přípravu skloubit se školou. Jako student druhého ročníku geografie a regionálního rozvoje na Ostravské univerzitě nemá žádný individuální plán. „Ani to není možné. Snad mi tedy i letos vyjde na nějaké soustředění do Tater, mám víc povinností než loni,“ krčí rameny. Kompromisu ale nelituje. „Mně by to snad ani nevyhovovalo jen běhat,“ tvrdí Zemaník, řečený „Kobzol“. A jak jeho přezdívka vznikla? Inu, kobzole se říká na Lašsku – tedy na obou březích řeky Ostravice – bramborám, jinak též zemákům, odkud už to je ke zvukové podobnosti k Jakubovu příjmení kousek.