Králové a královny 2024 – překážky a víceboje

Králové a královny 2024 – překážky a víceboje
Soňa Maléterová
Aktuality
pondělí 2. prosince 2024
Jednoznačnými highlighty překážkových tratí byly světové rekordy Sydney McLaughlin-Levrone. Ovšem i ostatní disciplíny nabídly jedinečné časy. Také ve vícebojích bylo na co se dívat.

Halová světová rekordmanka venku neuspěla

V průběhu halové sezóny dominovala na šedesátce překážek bahamská reprezentantka Devinne Charlton, když vylepšila hodnotu světového rekordu na 7.65 a získala zlato na HMS v Glasgow. Na stovce překážek však zářily v létě jiné závodnice. Letošní nejlepší světový výkon je v držení Jamajčanky Ackery Nugent, která se s časem 12.24 posunula na čtvrté místo historických světových tabulek. Na olympiádě ovšem neuspěla.

Jen o setinu pomalejší byla letos Američanka Masai Russel. S výkonem 12.25 se dělí v historických statistikách o pátou příčku. Na rozdíl od Nugent na olympiádě závodila na výbornou, jelikož to byla právě ona, kdo se radoval ze zisku olympijského titulu. Na stupně vítězů ji doprovodily stříbrná Francouzka Cyréna Samba-Mayela a bronzová Portoričanka Jasmine Camacho-Quinn, která v Paříži obhajovala zlato z Tokia. Ta se také v průběhu sezóny prezentovala nejstabilnější formou, což potvrdila i vítězstvím ve finále Diamantové ligy.

Král krátkých překážek se dočkal nejcennějšího titulu

Američan Grant Holloway si v hale udržel svou suverenitu na šedesátce překážek. Na národním šampionátu navíc o další dvě setiny posunul vlastní světový rekord na 7.27 a na HMS obhájil zlatou medaili. Na stodesítce překážek je už trojnásobným mistrem světa, ale olympijský titul mu ve sbírce chyběl. V Tokiu byl nad jeho síly Jamajčan Hansle Parchment, ale v Paříži už se nikým zaskočit nenechal a proběhl cílem jako olympijský vítěz. V průběhu sezóny zaběhl hned šestkrát pod 13 vteřin a letošním světovým tabulkám vládne časem 12.86.

Hranici třinácti vteřin pokořili na US Trials také Freddie Crittenden (12.93) a Daniel Roberts (12.96). Zatímco Crittenden skončil v Paříži bez medaile na šestém místě, Roberts se radoval ze stříbra. Olympijský bronz putoval na Jamajku zásluhou Rasheeda Broadbella. Vítězem Diamantové ligy se stal Francouz Sasha Zhoya.

79576-max-rozliseni.jpeg

Očekávaný olympijský duel vyzněl lépe pro světovou rekordmanku

Velkým lákadlem ženské čtvrtky překážek bylo olympijském vzájemné měření sil mezi obhájkyní titulu a světovou rekordmankou Sydney McLaughlin-Levrone ze Spojených států amerických s nizozemskou držitelkou evropského historického maxima Femke Bol, která této disciplíně dominovala loni, kdy si první jmenovaná dávala od překážek pauzu. McLaughlin-Levrone před hrami zazářila na US Trials, když časem 50.65 o tři setiny vylepšila vlastní světový rekord. Nezahálela však ani Bol, která se na mítinku ve Švýcarsku stala druhou ženou historie, která stlačila na této distanci čas pod 51 vteřin. Časomíra v cíli jí tehdy ukázala 50.95.

Olympijské finále však bylo až nečekaně jednoznačné. Naprosto mu totiž dominovala McLaughlin-Levrone, a to v dalším posunutí historického světového maxima na 50.37. Bol se musela nakonec spokojit s bronzem, jelikož jí předběhla ještě další Američanka Anna Cockrell, která si vylepšila svůj osobní rekord o 1.5 vteřiny na 51.87, což ji řadí na čtvrtou příčku historických světových tabulek. Pátá nejrychlejší žena historie Jasmine Jones (též z USA) už s výkonem 52.29 na cenný kov pod pěti kruhy nedosáhla. Do TOP 10 historických statistik se dostala svým časem z jamajského národního šampionátu 52.51 Rushell Clayton, která desítku uzavírá.

Souboj titánů opanoval Benjamin

Čtvrtka překážek mužů byla klenotem atletických klání minulých her v Tokiu, a také letos se měli v Paříži utkat tři nejrychlejší muži historie na této trati. Vítězem ostře sledovaného olympijského klání se stal Američan Rai Benjamin, jenž dosáhl po třech velkých stříbrech a jednom bronzu konečně na vytoužené zlato, a to v letošním nejlepším světovém výkonu 46.46. Stejný čas mimochodem předvedl ještě předtím na US Trials a jedná se o pátý nejhodnotnější počin v této disciplíně. K tomu ještě přidal parádní časy v Monaku (46.67) a Los Angeles (46.64).

Světový rekordman a obhájce olympijského titulu Nor Karsten Warholm vzal za vděk stříbrem a nejrychleji běžel v sezóně 46.70. Až překvapivě nestabilní Brazilec Alison dos Santos mohl být rád alespoň za bronz. V olympijském finále tahal za kratší konec. Jeho sezónní maximum 46.67 má ovšem špičkovou kvalitu. Navíc tehdy v Oslu porazil Karstena Warholma na jeho domácí půdě. Santos se na konci sezóny pak mohl radovat ze zisku diamantové trofeje.

79267-max-rozliseni.jpeg

Sedm setin za svěťákem

Světový rekord byl v ohrožení na trati 3000 metrů překážek žen. Keňská rodačka v bahrajnských barvách Winfred Yavi na něj útočila při mítinku Diamantové ligy v Římě, kde proběhla cílem v čase 8:44.39, což bylo pouhých sedm setin za historickým maximem Keňanky Beatrice Chepkoech z roku 2018. Yavi ovládla také olympijské finále, kde triumfovala v rekordu her 8:52.76. V obou závodech jí zdatně sekundovala Uganďanka Peruth Chemutai. V Římě byla druhá za 8:48.03, což je třetí nejrychlejší čas historie a stříbrnou pozici obsadila i v pařížském olympijském klání.

Bronz si z olympiády odvezla Keňanka Faith Cherotich, a to díky času 8:55.15, který ji řadí na sedmou pozici historických světových tabulek. Přemožitelku pak nenašla ve finále Diamantové ligy. Pod devět minut stlačily své časy ještě Beatrice Chepkoech (8:55.40 v Xiamenu, 6. na OH) a Francouzka Alice Finot, která při svém čtvrtém místě na olympiádě zaběhla nový evropský rekord 8:58.67.

El Bakkali nadále zůstává na trůnu

Oproti ženskému stýplu zaostával ten mužský svými časy za očekáváním. Ani jednomu z běžců se totiž nepodařilo prolomit hranici osmi minut. Nejblíže k tomu měl etiopský světový rekordman Lamecha Girma, jenž je leaderem letošních světových tabulek díky svému stockholmskému času 8:01.63. V závěrečném okruhu olympijského finále měl však velmi nepříjemný pád a závod nedokončil.

O to snadnější cestu k obhajobě titulu měl Maročan Soufiane El Bakkali, jenž tak získal už své čtvrté velké zlato v řadě a na globálních vrcholech zůstává od roku 2021 neporažen. Pro velmi překvapivé stříbro si doběhl Američan Kenneth Rooks a keňskou čest zachraňoval bronzový Abraham Kibiwot. El Bakkali pak ve finále Diamantovky nestačil na dalšího zástupce keňské stýplařské školy Amose Serema.

66871-max-rozliseni.jpeg

Thiam neohroženou vládkyní vícebojů

Jen těžko lze označit za královnu letošních vícebojů někoho jiného než Belgičanku Nafissatou Thiam. Ta si nejprve v Římě zajistila zisk už svého třetího titulu mistryně Evropy se součtem 6848 bodů a následně zkompletovala zlatý hattrick i na olympijských hrách, když navázala na své dva předešlé primáty z Ria de Janeira a Tokia, a to v letošním nejlepším světovém výkonu 6880 bodů.

Na stříbrný olympijský stupínek vystoupala Britka Katarina Johnson-Thompson, když v Paříži posbírala 6844 bodů a bronz vybojovala díky novému osobnímu rekordu 6707 bodů další Belgičanka Noor Vidts. Ta navíc vyhrála i pětiboj na halovém mistrovství světa a na ME brala bronz za Thiam a Francouzkou Aurianou Lazraq-Khlass.

Šokující olympijský triumf Rootha

Velkým favoritem olympijského desetiboje byl Němec Leo Neugebauer. Ten na šampionátu NCAA zvítězil v letošním nejlepším světovém výkonu 8961 bodů, což je součet, který ho posouvá na šesté místo historických světových tabulek. Do Paříže navíc nedorazil úřadující kanadský mistr světa Pierce LePage. Přesto se musel Neugebauer před jedním soupeřem na Stade de France sklonit.

Souboj o olympijské kovy byl vyrovnaný a plný zvratů. Zásadní okamžiky přišly v tyči, kde dva favorité Kanaďan Damian Warner a Nor Sander Skotheim nezaložili a jejich zaváhání nejlépe využil Skotheimův krajan Marcus Rooth, jenž se vynikajícími výkony v posledních dvou disciplínách před Neugebauera dostal a radoval se z překvapivého zlata v norském národním rekordu 8796 bodů. Němec byl druhý za 8748 bodů a bronz vybojoval Grenaďan Lindon Victor s 8711 body. Estonec Johannes Erm vyhrál mistrovství Evropy výkonem 8763 bodů a je třetím mužem letošních světových statistik.

Petr Jelínek