Královna Hejnová: je to pro mě čest

Vaše prvenství v anketě se všeobecně očekávalo. Přesto – jaké máte pocity?
Je to pro mě velká čest a jsem hrozně ráda, že jsem po dvou druhých a třetích místech konečně vyhrála. I když mě mrzí, že Bára (Špotáková, předchozí vítězka) letos nezávodila a tím pádem jsme se nemohly spolu jako že utkat, i přesto si myslím, že konkurence byla letos velká a všichni podávali skvělé výkony. A Víťa (Veselý, stejně jako Hejnová mistr světa a vítěz Diamantové ligy) byl zdatný soupeř i v této anketě.

S Barborou Špotákovou jste, jak říkáte, soupeřit nemohla, zato jste na ni navázala a prodloužila vládu nad českou atletikou „po přeslici“...  
To jsem samozřejmě ráda, že chlapy k trůnu nepouštíme. Asi jsme holt lepší (smích).  

Roman Šebrle vyhrál anketu pětkrát v řadě, Špotáková šestkrát. Na kolik vítězství v řadě si věříte vy? Na sedm? 
To nevím, zda už nebudu na sedm vítězství přeci jen trochu stará (směje se). Ale pokusím se samozřejmě pokračovat v tom, co se vedlo tuto sezonu. Když se mi bude dařit, budu-li trénovat dobře a zůstanu-li zdravá, tak bych asi titul obhájit mohla. Já si ale teď užívám, že jsem vyhrála jednou.

Když zmiňujete trénink na další sezonu... Jak to zatím jde?
Musím říct, že poslední období bylo hrozně náročné, takovou dřinu jsem nezažila. Občas jsem i remcala, ale trenér byl neoblomný.

Váš kouč, Dalibor Kupka, nám ale v jiném rozhovoru tvrdil, že do přípravy nic zvláštního nepřidával, jen že vy jste tu dřinu od loňska vytěsnili z paměti...
Asi teda doopravdy máme krátkou paměť. Jen je trochu zvláštní, že úplně všichni ve skupině, protože jsme se na tom shodli, že makáme nějak víc. Každopádně to je jinak poskládané a náročnější.

Nepomáhá vám v motivaci ani to, když víte, že ta dřina nese své ovoce?
To určitě. I tak se mi ale ráno špatně vstává a nechce se mi. Nicméně teď už snad to nejhorší máme za sebou, takže pokud vydržím zdravá, mělo by to být dobré.  

K náročnosti tohoto období asi přispívají i četné ankety a společenské povinnosti, že? Užíváte si je ještě nebo už jsou pro vás spíš jen další povinností?
Konkrétně na Atleta roku jsem se těšila hodně, protože to je domácí anketa, ale jinak toho mám nad hlavu i kvůli tomu věčnému přejíždění. Vše je hodně ve spěchu, takže si to moc nestíhám ani užívat. A to jsem ještě vyjednala s trenérem, že se ze soustředění vrátíme o den dřív, abych stihla všechny ty přípravy. Chlapi to mají jednoduché – vezmou sako a jdou, u nás ženských je to složitější.

Musela jste letos v souvislosti s různými gala hodně obměnit šatník?
Dost. Naštěstí mám šikovnou kamarádku, která je zběhlá v nakupování a ví, co kde mají, zatímco já se v tom vůbec neorientuju. Takže jsem jen stála v kabince, ona nosila jedny šaty za druhými, a já si je zkoušela. I tak to trvalo asi dvě hodiny. Vyzkoušela jsem si snad třicet šatů, nakonec koupila dvoje. Dalo se to vydržet, ale jen díky její pomoci. Kdybych je měla vybírat já nebo se měla domlouvat s prodavačkami, to bych asi nedala.

S účesem vám také někdo pomáhal?
To byla zase kamarádka kadeřnice. Překvapilo mě, že to dlouho netrvalo, za tři čtvrtě hodiny bylo hotovo. Já tomu říkám účes „vstaneš a jdeš".

Ale třeba závodit by v něm asi moc nešlo, že?
To opravdu ne. Přeci jen je ten cop docela těžký.

Také jste na slavnostním galavečeru vystupovala v roli hráčky na klávesy. O vás je známo, že hrát na klavír umíte od dětství, přesto - musela jste na to trénovat?
Trochu ano, ale nemohlo to být nijak intenzivní, protože jsem byla na soustředění. Tak týden jsem tomu dala.

Záhy, už příští sobotu, vás čeká v Monaku vyhlašování ankety o světovou atletku roku...
Tam ale asi nakonec nepojedu. Mrzí mě to, ale mám toho hodně a musím trénovat, také přítel Honza mi říká, že bych si měla udělat čas i na něj a na sebe. Stejně tam vyhlašují jen vítězku a ostatní jsou v roli diváků. Takže kdybych náhodou měla vyhrát, dají mi to vědět dopředu a já změním plán.