Kros Vrzalové: bez čoček a s pádem 28.
„Kdo ví, možná jsem to díky tomu zase tak nepřepálila,“ říká Simona Vrzalová. Rodačka z Českého Těšína přes svůj takřka ideální běžecký věk 28 let totiž – po dosavadních peripetiích (přečíst si o nich můžete na webu Český běh) – předvádí spíš dravost mládí. Třeba v červnu na MČR v Táboře, kde v dlouhém finiši nebojácně ukázala záda mílařským kapacitám Mäki s Čapkovou. Podobně si s konkurentkami poradila koncem září při Běchovicích a v polovině listopadu také při motolském mistrovském krosu, který ji vyslal na Evropu do Chii – první mezinárodní akci od roku 2004, kdy jako šestnáctiletá běžela mezi juniorkami na ME v německém Heringsdorfu.
Ale zpět k minulé neděli na italské Sardinii. Kdo zahlédl vítkovickou svěřenkyni Augustina Šulce na startu závodu, asi byl překvapený: bez obvyklé kšiltovky na hlavě, zato s brýlemi na očích. „Zapomněla jsem si čočky, ale roztok jsem měla!“ směje se, ale vážněji dodává, že to opravdu nebylo ono. „Pořád jsem si je musela hlídat.“ A bylo hůř, v předposledním kole postihl Simonu pád, při němž jí brýle upadly. „Naštěstí jsem je nemusela hledat,“ říká a člověka napadá jedna pravda z dětského seriálu (Mach a Šebestová) o „brýlích, které se bez brýlí špatně hledají“.
Přes tyhle komplikace bojovala až do posledních metrů a nakonec se prodrala k dvacátému osmému místu, druhému nejlepšímu výsledku z českých žen, ale i vůbec v celém týmu. Úvodní kratší kolečko (590 m) oběhla jako 51., po prvním z pěti delších (1470 m), tedy po dvou kilometrech figurovala dokonce až na 54. místě. Pak už však bylo minimem pět předběhnutých soupeřek na jeden okruh! Jen v posledním kole jich „smázla“ šest a zvládla ho rychleji než patnáctá v cíli Eva Vrabcová. „Z výsledku nejsem úplně nadšená, chtěla jsem do dvacítky,“ říká Vrzalová. „Ale bavilo mě to a určitě bych chtěla startovat i příští rok, vždyť oba rodiče jsou Slováci,“ vyhlíží už evropský kros 2017, který proběhne pár kilometrů od Bratislavy v Šamoríně, v národním sportovním centru našich sousedů.
Když má Simona srovnat start při MČR a ME, seděla jí více trať v Chii. „Kopce mi ale v Motole ani tak nevadily, spíš bahnitý terén. Tady (v Itálii) byla sice trať tvrdá, ale zase v ní byly dost výmoly,“ vysvětluje s tím, že právě jedna taková nerovnost jí přivodila zmíněný pád. Zároveň bylo na slunečné Sardinii (18 °C) o poznání teplejší počasí než v Praze (méně než 10 °C). „Na mě bylo dost horko, ale spíš to asi dělal ten rozdíl. Rozhodně se na to nechci vymlouvat,“ tvrdí.
V dlouhé sezóně měla Vrzalová vlastně jedinou delší pauza dva týdny v létě poté, co se jí nepodařilo kvalifikovat na ME do Amsterdamu. Teď však na něco podrobného není čas, a proto počítá i s nějakým startem „pro radost“ ve vánočním období, a pak už rovnou do nového roku. Halu dvakrát nemusí, ale závodit bude, v plánu má patnáctistovky a trojky. „Hlavně ji přežít ve zdraví a naladit se na léto,“ přeje si.
