„Kunratice“ míří k 90, bez legendy Šerpána
Legendární Velká Kunratická, krátký, ale extrémní kros vzniklý snad i z recese má před sebou první ročník po jubilejní osmdesátce. Tak dlouho již běžci zdolávají náročnou tříkilometrovou trať vedoucí třikrát přes potok a přes tři kopce v lese v jihovýchodní části Prahy. Valnou část této časové plochy se závodem prožil Karel Šerpán, a to doslova. Předloni dokončil Velkou Kunratickou po jedenašedesáté a osamostatnil se tím na čele historické tabulky počtu startů „VK“. Bohužel další účast už tato výrazná postava nepřidá, před rokem musel kvůli nemoci vynechat a v pondělí 3. listopadu, krátce před svými 83. narozeninami odešel navždy.
Pamětník zakladatelů
Karel Šerpán se narodil se 21. listopadu 1931, s atletikou začínal ve svých 15 letech v Suchdole, vedle svého bratra Adolfa také ve společnosti bratrů Jungwirthových. Později (od 1952) vyučený topenář, který vždy trénoval až po práci, pokračoval se skupinkou v nedalekých Roztokách u Prahy. „Nejprve na silnici, později na lesních okruzích, které jsme si sami naměřili,“ říkal k tomu Šerpán v rozhovoru pro místní měsíčník Odraz (1/2013). Protože v Roztokách tehdy nebyl atletický oddíl, oblékali dres Staré Boleslavi. „Nejdále to z nás dotáhl Standa Jungwirth, pozdější světový rekordman na 1500 metrů. Ale i my ostatní jsme načichli atletikou natolik, že jsme jí zůstali věrní po celý život,“ dodal.
A věrný byl Šerpán především závodu, jenž byl o tři roky mladší než on sám, až do loňska vynechal totiž pouze dvakrát, a to když byl na vojně. „Když jsem se v Kunraticích poprvé postavil na start (v roce 1950), běhali ještě dnes už zapomenuté legendy: Obešlo, Otáhal, Vondřejc a Kněnický, kteří slavnou trať v Kunratickém lese objevili. Tehdy jsem k nim vzhlížel s úctou, byli to naši přední atleti, z nichž se později stali kamarádi a dlouholetí kolegové,“ přibližuje pro Odraz. A do Kunratic se vrátil ještě šedesátkrát.
Nejen sběratel startů
Ovšem pozor: Ačkoli tu Šerpánovo jméno skloňujeme primárně v souvislosti s počtem účastí na VK, pravda je taková, že jako dvacátník patřil v druhé polovině 50. let mezi nejlepší běžce závodu. Jeho zdejší osobní rekord má velmi slušnou hodnotu 12:38 (loni by se jen těsně nevešel do nejlepší desítky) a celkem šestkrát se dostal pod 13 minut. Dvakrát přitom doběhl druhý a dvakrát třetí, když nejblíže byl od vítězství 13 vteřin v roce 1956. Nejednou přitom dokázal porazit vynikající dráhové běžce, třeba právě kolegu z atletických začátků a někdejšího světového rekordmana na 1000 či 1500 m Stanislava Jungwirtha … „V Kunraticích nevyhrává ten, kdo nejrychleji zdolá Hrádek a další dva kopce,“ prozrazuje svůj recept na úspěch. „Mnohem důležitější je v kopcích příliš neztratit a přitom pošetřit síly. Ač to možná zní paradoxně, rozhoduje se na rovinkách.“
V roce 1972 byla v Kunraticích poprvé vypsána kategorie veteránů. Té se tu však oproti jiným závodům nedosahuje věkem, ale dvaceti starty a borec s nejvyšší účastí pak obléká číslo 1. A zatímco absolutní vítězství Šerpánovi uniklo, mezi „veterány VK“ se prosadil hned desetkrát v řadě. Velkým zážitkem byl pro mnohé rok 1983, kdy se konal 50. ročník. „Tehdy se závod běžel pod záštitou Mezinárodního olympijského výboru a navštívil ho samotný předseda MOV Juan Antonio Samaranch, který mi pak jako vítězi předal medaili a blahopřál. Na to se dá těžko zapomenout,“ vybavil si Šerpán před dvěma lety, kdy mluvil pro roztocký měsíčník.
Pro časopis Běhej.com pak v tu dobu také prozradil, jak se udržuje ve formě. Dvakrát týdně si zacvičí v tělocvičně, několikrát týdně uběhne dva kilometry v „Anglickém parku“ (mezi Roztoky a Suchdolem), jezdí na kole, plave, stará se o hospodářství, pečuje o nemocnou manželku. S dalšími plány na účast v Kunraticích byl přesto opatrný. „Když zdraví dá,“ říkal tehdy. Jenže už loni pamětník zakladatelů VK na startu závodu pro nemoc chyběl a od pondělka je jasné, že už žádnou další účast bohužel nepřidá.
Jedničkou do 2018
Jeho počin však jen tak neupadne v zapomnění. Nejblíže je mu s počtem startů Jiří Horáček, který však svou aktivní účast cíleně uzavřel na kulaté šedesátce, třetí v pořadí Přemysl Novotný (58) už není mezi námi. Následuje trojice s 56 čárkami, z nichž jediný startoval před rokem Bohuslav Klimánek (*1932), který se tak může na Šerpána dotáhnout nejdříve za čtyři roky.
Nespornou výhodou pro nejbližšího pronásledovatele je, že veteráni VK se nemusejí přihlašovat a číslo mají automaticky zajištěné. Kapacita startujících je totiž kvůli ochraně přírody omezena a letos pořadatelé registraci „těch ostatních“ naprosto nezvládli. Přihlašovací stránka byla v den spuštění přetížená a ani po trojím odložení se nepodařilo nápor zvládnout tak, aby se z toho nestala loterie. Na druhou stranu je to důkaz, co se za 80 let z Velké Kunratické stalo. Startovat na ní touží spousta těch, kteří chtějí poznat legendu na vlastní kůži.
