Legenda? Tak si nepřipadám
Decentní oslava
Svůj druhý triumf pod pěti kruhy zatím Barbora Špotáková oslavila jen velmi decentně. Šampionkou se stala včera deset minut po desáté hodině londýnského času. Než prošla na stadionu povinnostmi jako komunikací s médii a dopingovou kontrolou, dorazila do Českého domu v Islingtonu po jedné ranní.
„Milosrdně tu na mě počkali, přestože jinak zavírají dřív. Byla tu rodina, nejbližší fanoušci, takové množství, ze kterého nemám fobii,“ pochvalovala si menší skupinku, která ji přivítala včera nad ránem. Jen další oslava s oblíbeným pivem už se nekonala. „Kohoutky už byly zavřené, ale tak jsme si udělali procházku a popovídali si,“ nelitovala Bára, „na oslavu bude příležitostí dost. Sýkořice, Jablonec, Praha,“ vypočítala hlavní místa.
Čtyři roky jsou znát, včera ale energie nejvíc
I přes uměřený první večer se jí zrovna nevstávalo lehce. „Na to, že jsem v podstatě neslavila, jsem se probudila bolavá, zjevně ty čtyři roky jsou znát. Zatímco v Pekingu mě nic nebolelo, dneska hodně.“ Něco se však přeci jen nezměnilo. „Stejně jako tehdy tomu teď ještě nemůžu uvěřit. Na druhou stranu v Pekingu jsme pořád brečeli, teď to bylo takové jednoduché. Drama závodu tam prostě nebylo,“ zopakovala svá včerejší slova.
Soupeřky se podle Špotákové včera dostaly do dvou poloh, které naší oštěpařce obhajobu usnadnily. „Měla jsem nejvíc energie. Třeba Sunette (Vijloenová) byla v takové křeči, podle mě přemotivovaná, že hodí světový rekord. Některé byly zase odevzdané, jako Obergföllová, která snad byla i smířená, že vyhraju.“
„Já se vrátím“ a „stěna podpory“
Pochopitelně se hned vyrojily dotazy, zda se pokusí získat i třetí titul v Riu. „I’ll be back, (Já se vrátím)“ prohlásila včera na pozávodní tiskovce. „Potřebovalo to trochu oživit, už byla půlnoc,“ vysvětlovala své jakoby nepromyšlené prohlášení. Dnes ale vylučovala, že by to včera brala na lehkou váhu. „Já si nedělám srandu z novinářů,“ kroutila hlavou. „Když budu zdravá, tak bych ráda zažila ještě jednu olympiádu. Jsem moc ráda, že se mi to povedlo dvakrát, nicméně, že to chci vyhrát i potřetí, teď trousit nebudu.“
V mírné nadsázce uvažovala nad podporou, které se jí dostalo z mnoha stran, třeba od nejúspěšnější české sportovkyně na olympiádách, gymnastky Věry Čáslavské. „Vytvořilo to pro soupeřky takovou stěnu na 65 metrech, kterou nemohly překonat,“ smála se Špotáková, která i uvažovala nad tím, kde všude ji známí drželi palce. „Dala jsem dohromady asi šedesát měst, v nichž z hospůdek osobně znám skupiny lidí, se kterými jsem pobyla.“
Díky celé skupině
Největší poděkování směřovala k trenérovi Janu Železnému, před nímž se přímo na stadionu poklonila. „Abych mu políbila ruku, to už odmítl. Ale jenom díky němu jsem začala s oštěpem a mohla jsem se stát dvakrát olympijskou vítězkou. A kdybych neudělala před dvěma lety trenérskou změnu, tak bych tady nevyhrála,“ prohlásila Špotáková, která svůj první olympijský titul získala pod vedením Rudolfa Černého.
Osobnost trojnásobného šampiona Jana Železného hrála podle ní roli i včera, kdy byl přítomný nejen při samotné soutěži, ale i třeba na rozcvičovacím stadionu. „Je to obrovská individualita, která má výjimečné schopnosti a je skvělé, že se rozhodl je předávat dál. Holky to vnímají hodně silně. Je to pro nás výhoda, bojí se nás.“ Poděkování však směřuje nejen k hlavním trenérovi. „Skupina šlapala jako dobře namazaný stroj,“ pochvalovala si, „a nesmím opomenout ani druhého trenéra Tomáše Dřímala, který se stará o nás i jako fyzioterapeut.“
"Na legendu jsem moc mladá"
„Je to něco
výjimečného a v oštěpu je moje jméno zapsané. Na druhou stranu vím, že
je to o něco snazší obhájit než ve sprinterských disciplínách,“ řekla v odkazu
na Bolta. „Jako legenda si nepřipadám. Na
to jsem ještě moc mladá,“ povídala oštěpařka, která si dnes dojde pro
své třetí velké zlato, kromě olympijských her vystoupala na nejvyšší stupínek
také na mistrovství světa v Ósace. „Psal mi Ondra Synek, že je hodně těžká, ať se
na to připravím. Už na to teda tónuju, abych ji unesla,“ vtipkovala, zatím uloží svoji medaili, kterou dostane v 21:25 českého času, do banky k těm ostatním. „Mám vymyšlenou i místnost v domě, ale zatím máme bydlení jen na papíře,“ konstatovala.
Na vážnější notu dodala, že by byla moc ráda, kdyby její úspěch inspiroval k následování. „Je to silový sport, ale pořád je ještě estetický. Ne každá jsme obrovská nasvalená Xena. Třeba Leryn Francová, ta se živí i modelingem a přitom hází docela dobře,“ tvrdila. „A také je třeba být trpělivý. Sport jako atletiku musíte mít rádi. Podívejte, já získala první medaili v 25, Víťa Veselý v 29 letech,“ dodala.
Svému kolegovi, který ohromil v kvalifikaci, věří. „Formu má, už zvládl několik těžkých závodů na Diamantové lize,“ myslí si o evropském šampionovi a na zítřejší finále se celkově moc těší. „Myslím si, že když ten oštěp létá kolem osmdesátky, je to i jedna z nejatraktivnějších disciplín,“ uzavřela.
