Legenda Tretry Hohn: titán oštěpu staré éry

Bezmála dvoumetrová postava 48letého rodáka z Rheinbergu čněla nad ostatní, ostře řezanou tvář téměř neopouštěla vážná grimasa. Mluvil pomálu a úsporně, stejně působilo i jeho mávání tribunám při slavnostním defilé legend po oválu vítkovického stadionu. Jaký kontrast proti rozesmátým a vtipkujícím sprinterům Greenovi a Baileymu, které měl po svém boku!

Tehdy jsem tady zvítězil, ukazuje Hohn na výstavě k jubileu Tretry.
Všechna fota Aleš Gräf, www.graf.cz

Přesto si tento sošný titán zaslouží nemenší úctu. Uwe Hohn je totiž jediným mužem lidského historie, u něhož je doloženo, že sportovním oštěpem přehodil stometrovou hranici. To když 20. července 1984 poslal na berlínském stadionu Friedricha Ludwiga Jahna své náčiní do vzdálenosti 104.80 m a překonal dosavadní světový rekord Američana Petranoffa o více než čtyři metry. Překvapení? Pro něj nikoliv: „Věděl jsem, že někdy mohu stovku přehodit, už dříve jsem předvedl výkon za 99 metrů. Jen jsem nečekal, že se to stane zrovna tam,“ vzpomíná s odstupem více než čtvrt století na památný hod, který se zapíchl jen kousek od atletické dráhy na druhé straně stadionu.

Podle rozšířeného mýtu to byl právě tento výkon, který rozhoupal zodpovědné ke změně konstrukce oštěpů. Ve skutečnosti však proces revize pravidel začal již dříve a důvodem k němu nebyla jen nebezpečná délka hodů, ale také to, že se starým těžištěm se oštěpy mnohdy nezapíchly do země a bylo obtížné určit místo dopadu.

Změna, která vstoupila v platnost začátkem roku 1986, Hohna nejprve rozladila. „Posléze jsem ale dospěl k tomu, že to bylo dobré rozhodnutí. A  ukazuje se, že i s novým typem se dá hodit daleko, čehož je Jan Železný přímým důkazem,“ říká dnes a lituje, že se oni dva spolu nikdy v závodě nepotkali. Podle Hohna by to  byl jistě zajímavý souboj, u něhož těžko určit, kdo by měl býval navrch. „Byla by to výzva pro oba, žádný jiný závodník mi tehdy nemohl konkurovat,“ říká.

Hohn a Železný, v závodě se nikdy nepotkali.

On sám prý nemohl prodat vše, co v něm vězelo. „V roce 1985 jsem měl ještě lepší fyzické parametry, než když jsem hodil rekord, ale nepodařilo se mi je uplatnit při závodech. Pak přišla zranění a já ukončil kariéru,“ popisuje legendární oštěpař, jemuž stejně jako široké plejádě dalších špičkových atletů té doby uškodily hrátky politických mocností a s nimi spojené bojkoty Her v Moskvě a Los Angeles.

Hohn tak na vrcholu svých sil i výkonnosti přišel o možnost bojovat o olympijské vavříny. „Bylo to těžké, i když v první chvíli jsem si neuvědomoval, že to byla má jediná šance. Když mi to posléze došlo, mrzelo mě to ještě víc,“ doznal se muž, jehož jedinou velkou medailí tak zůstalo zlato z mistrovství Evropy 1982.

Po skončení závodní kariéry se začal věnovat trénování. Jeho poslední štace ho zavedla do australského Melbourne, kde až donedávna koučoval Jarroda Bannistera a měl díky tomu smlouvu s tamní atletickou federací. „Nedávno to skončilo a nyní si hledám nové angažmá. Je hodně lidí, s nimiž bych mohl spolupracovat, ale musí být zájem i z druhé strany. Navíc se mi zdá, že je lepší začít s nějakým mladíkem a vézt ho od začátku, než pracovat s už hotovou hvězdou,“ uzavírá „věčný“ rekordman, jehož zápis se starým typem oštěpu se však nikde neprezentuje a uznávají ho již jen atletičtí fajnšmekři. (Viz například zde.)