Makau ani „Mutaiové“ na olympiádě nepoběží
Být rodákem z Keni předurčuje k tomu stát se skvělým vytrvalcem. Na druhou stranu o něco podobného usilují stovky, ne-li tisíce vašich krajanů. Ve výsledku tak můžete předvést špičkové výkony, a přesto se může přihodit, že se na vrcholný podnik budete dívat nanejvýš v televizi. Keňský atletický svaz rozhodl, že na olympiádu do Londýna neodcestují Patrick Makau (na snímku), ani Mutaiové Geoffrey a Emmanuel. Hvězda všech pořádně zazářila vloni, ovšem v místě konání jim zase o uplynulém víkendu zhasla. K jejich smůle si totiž národní federace vybrala zdejší maraton jako jakousi kvalifikaci.
Proberme ale uvedené běžce jednoho po druhém. Patrick Makau se vloni stal světovým rekordmanem, když v Berlíně zaběhl 2:03:38. Geoffrey Mutai byl při bostonském maratonu ještě o půlminuty rychlejší (přesně 36 s) a jeho výkon se nezapsal do statistik IAAF pouze proto, že k tomu zdejší trať nesplňuje nutné parametry o vzdálenosti startu od cíle a sklonu. Jeho jmenovec Emmanuel kraloval prozatím poslednímu dvouletém cyklu pětice velkých maratonů (majorů).
V neděli se postavil na start jako obhájce vítězství z Londýna, navíc v pozici držitele traťového rekordu. Jenže do jeho přípravy zasáhl břišní tyfus a Mutai tak nebyl stoprocentně fit. Vydržel více než tři čtvrtiny závodu tempo pozdějšího vítěze Kipsanga, ale nakonec doběhl „až“ sedmý za 2:08:01. Patrick Makau se ani tak daleko nedostal, už před polovinou trati musel vzdát pro zraněný hamstring. Podobně dopadl Geoffrey Mutai, který se zase vydal po roce znovu do Bostonu, ale namísto další slávy se mu v horku nepodařilo dokončit.
A jelikož se keňští funkcionáři vyjádřili v tom smyslu, že pro nominaci na vrcholnou akci je důležitější aktuální forma a schopnost závodit bez vodičů než minulé výsledky, vypadá olympijský tým takto: Wilson Kipsang, Abel Kirui, Moses Mosop.
Prvně jmenovaný nejlépe splňuje první podmínku, když v Londýně vyhrál a s časem 2:04:44 (mimochodem o 4 s za traťovým rekordem E. Mutaie) je letos z Keňanů nejrychlejší. Kirui zase plně vyhovuje druhému kritériu, patřily mu totiž maratony při posledních dvou světových šampionátech v Berlíně a Tegu. A neuškodilo mu ani fakt, že v britské metropoli teď porazil Emmanuela Mutai jen o pět vteřin a skončil až sedmý – ovšem jako druhý z Keňanů.
Ve výčtu zbývá Mosop, jehož nominace se může zdát nejspornější. Jenže aktuálně je s časem 2:05:03 z Rotterdamu třetím nejrychlejším Keňanem letošních statistik, loni vyhrál v Chicagu (o půl minuty pomaleji) a kromě toho jde o muže, který loni jen o 4 vteřiny prohrál v Bostonu Geoffreym Mutaiem (a ještě zaběhl na dráze světové rekordy na 25 a 30 km v Eugene).
„Vím, že mnozí očekávali někoho jiného,“ nechal se slyšet keňský hlavní trenér David Leting. „Ale podle výkonů bylo jasné, že se některý z favoritů do nominace nevejde. Můžeme jmenovat někoho jako zálohu pro případě zranění nebo jiný případ nouze. Ale tohle je konečná nominace, kterou už nehodláme měnit,“ podpořil jej šéf keňské atletiky Isaiah Kiplagat. Podle Lettinga se jeho svěřenci potřebují mimo jiné dobře připravit na 110 zatáček, které je při olympijském maratonu čekají. A jak kouč dodává: „Ženský tým je nejlepší v historii.“
Nutno potvrdit, že zde se asi žádné velké vášně čekat nedají. Půlmaratonská světová rekordmanka a šampionka Mary Keitanyová vyhrála v Londýně v keňském rekordu 2:18:37. Následovaly ji nejlepší dvě běžkyně z mistrovství světa Edna Kiplagatová a Priscah Jeptoová, obě v časech těsně kolem hranice 2:20. Rychleji než Kiplagatová a Jeptoová sice letos zvládla maraton Lucy Kabuuová, jenže v Londýně s nimi prohrála o tři minuty a skončila pátá. Ovšem už i u žen se s výhledem do budoucnosti zjevně přiostřuje …
