Mäki: Smůla? Spíš méně štěstí
Kolik je 14 setin na tříkilometrové trati!? Zkuste si takový časový chloupek odměřit na stopkách, nejspíš nebudete dost rychlí, aby se vám to povedlo. Nebo si vezměte Kristiino tempo a přepočtěte si ty setiny na vzdálenost. Vyjde vám, že chybělo (nebo přebývalo) pomyslných zhruba osm decimetrů. Někdo by to nazval nehoráznou smůlou, sama Mäki (na snímku z loňského HMČR) nikoliv.
„Spíš bych řekla, že jsem tentokrát neměla dost štěstí, ale nedá se to srovnat s tím, co se mi stalo v létě. To byla opravdová smůla, která měla navíc dlouhodobé následky,“ připomíná svěřenkyně Pavla Červinky událost z mistrovství republiky v Táboře, při němž si u jedné ze svých dolních končetin přetrhla sval vedoucí od paty k palci. V tu chvíli byl konec nejen jakýmkoliv ambicím směrem k mistrovství Evropy do 22 let, na který měla splněný limit, ale také na delší dobu i běhání jako takovému. „Ve výsledku z toho byly dva měsíce, kdy jsem nemohla skoro nic dělat. Ani jsem netušila, jak strašně mi to bude chybět. Jsem dost emotivní i za normálního stavu, v tu dobu to se mnou ale bylo asi dost těžko k vydržení,“ vzpomíná Kristiina s odstupem na trudné období, na němž kromě vzpomínek naštěstí již není památky. „Ještě na podzim při změnách počasí jsem to v oněch místech cítila, teď už ne,“ těší Mäki, která tak mohla absolvovat plnohodnotnou podzimní přípravu.
Že se povedla, potvrdil již mezinárodní mítink ve Vídni, kde koncem ledna běžela patnáctistovku za 4:17.09. Hned dva dny na to zkusila v Linci poprvé zaútočit na tříkilometrové trati, která jí nepochybně sedí víc. Šlo o smíšený závod s muži, kde startovala jako jediná žena. „Pomáhal mi v něm můj sparing, ale ten závod se mi z řady důvodů nepovedl. Asi nejvíc se na tom podepsalo, že mě trápily střevní problémy, které mi sebraly více sil, než jsem čekala,“ vrací se Kristiina ke svému tehdejšímu výkonu 9:25.10.
O dva týdny později v Eaubonne to již bylo úplně o něčem jiném. „Byl to přesně závod, který jsem potřebovala, holky letěly a já se jich držela,“ popisuje Mäki běh, po jehož konci si přečetla výsledek, který ji rozradostnil i zarmoutil zároveň. „Byla jsem moc ráda za ten čas, ale současně samozřejmě i trochu smutná, že mi o takový kousek utekl limit na halové mistrovství světa,“ vrací se k číselné hodnotě 9:02.14, která ji v národních dlouhodobých tabulkách řadí na čtvrté místo, jednou setinu za výkon Ivany Kubešové z roku 1991. Lepší čas od té doby předvedla již jen národní rekordmanka Andrea Šuldesová, jež před 15 lety v Erfurtu „vystřihla“ 8:49.15.
Po doběhu byla Kristiina prý v takovém rozpoložení, že by klidně ihned absolvovala trojku ještě jednou, jen aby oněch 14 setin umazala. Jenže skutečnost k ní takto nakloněná není, a tak vůbec není jisté, zda se ještě v nominačním období vyskytne nějaká vhodná příležitost k reparátu. „Na republikovém šampionátu na trojku nenastoupím, protože bych ji nejspíš vpředu běžela sama a to by pro mě nemělo smysl. Takže se chystám na patnáctistovku, která mi ale nesedí zdaleka tolik jako trojka. A u ní zatím o žádných vhodných závodech, které by byly v dohledné době, nevím,“ říká Mäki, která se tedy již tak trochu smiřuje s tím, že vrchol zimní sezony bude bez ní. O to větší motivaci má však pro léto. „Samozřejmě mě to nabudilo a budu se chtít nominovat na mistrovství Evropy,“ prohlašuje s tím, že v úvahu pro ni budou připadat hlavně pětka a desítka.
