Marcell: budu se víc ohlížet na zdraví

Pátého června tomu bude rok, kdy se při mítinku Praga Academica rozlehl strahovským stadionem Evžena Rošického jeho bolestiplný řev. Při třetím z pokusů v diskařském kruhu si  Jan Marcell vážně poranil koleno a s dalším pokračováním jeho atletické kariéry to vypadalo všelijak. Nyní, s téměř ročním odstupem, se situace 27letého závodníka Univerzity Brno jeví podstatně veseleji. „Jde to mílovými kroky kupředu,“ pochvaluje si.

Začátkem roku mu zdravotní stav dovolil vrátit se k tréninku. Byť značně omezenému. „Začal jsem s odhody z lehu, sedu. Ze stoje házím jen asi poslední měsíc, a to ještě velmi kontrolovaně,“ říká s tím, že velmi pilně provádí také různá doplňková cvičení na vyrovnání svalových dysbalancí. „Cvičím je teď denně, oproti minulosti je to nárůst z nuly na sto procent. Také jsem oproti minulosti shodil devět kilo a ještě tak dvě bych chtěl dát dolů, abych tělu ulevil. Zkrátka se snažím dělat vše, aby to mé sportování mělo i nějaký zdravotní efekt,“ dodává.

K jeho každodennosti tak přibyly i pravidelné procházky, které nahradily dřívější popojíždění automobilem. „Pořídil jsem si psa, což jsem si už dlouho přál, a vyrážím s ním. Přes ulici nám začíná les, takže je to ideální,“ pochvaluje si brněnský rezident, který kombinuje individuální trénink v moravské metropoli se soustředěními v Nymburce, kde se potkává se svým trenérem Jaroslavem Šilhavým.

Na rozdíl od minulosti je však nyní předmětem jejich zájmu výhradně vrh koulí. „Za posledních pět let, co jsem se zaměřil hlavně na disk, jsem absolvoval tři operace a to mi stačilo. Další by znamenala jistojistý konec se sportem,“ vysvětluje, proč se vzdává disciplíny, v níž dokázal pokořit 66 metrů a startoval na olympiádě i mistrovství světa.

Na co navazovat má ovšem i v kouli. Jejím prostřednictvím si v sezoně 2010 ozkoušel atmosféru halového mistrovství světa a na posledním venkovním šampionátu v korejském Tegu mu posloužila jako plán B, když mu diskařský start nevyšel úplně podle jeho přestav. Také jeho osobní rekord v této disciplíně určitě není k zahození, s 20.76 v roce 2011 jasně kraloval národním tabulkám.

Od té doby se však situace v české mužské kouli výrazně změnila, a to zásluhou razantního zlepšení Stehlíkových svěřenců Martina Staška a Ladislava Prášila, který od soboty vládne světovým tabulkám výkonem 21.47 z jihoafrického Potchestroomu. „Na ně dva se ohlížet nebudu, mě čeká především boj se sebou samým. Chtěl bych se dostat za dvacet metrů, ale ani nevím, jestli je to reálné. Zatím mám z přípravy dobrý pocit, ovšem uvidíme, jak se koleno zachová, až ho teď začnu zatěžovat třeba odrazy. Každopádně na něj musím dávat dobrý pozor,“ uvědomuje si Honza, který je tak dopředu smířen s tím, že jeho pokus o návrat nemusí skončit happy endem. „Chci to zkrátka zkusit, a když se to bude vyvíjet k mé spokojenosti, budu v tom pokračovat,“ prohlašuje.

Představu už má i o tom, kam by se nasměrovaly jeho kroky, kdyby to nevyšlo. Jako o absolventa oboru jaderná energetika o něj projevili zájem v temelínské elektrárně. „Dá se říci, že jsem nyní čekatelem na místo, které  by se mělo uvolnit zhruba za rok. Do té doby bych už měl mít jasno,“ říká.

Na rozhodování přitom nebude sám. Své k tématu si jistě řekne i jeho o téměř šest let mladší manželka Lenka, kterou si vzal vloni na podzim. S atletikou má své zkušenosti, vždyť jejím prostřednictvím se před čtyřmi lety poznali.