Marcell před sezonou: Musím být špička, jinak to nemá cenu
Minulý rok vyzněl pro vrhače Jana Marcella rozpolceně. Začátek byl perfektní, svěřenec Josefa Šilhavého si vylepšil osobní maximum v kouli a probojoval se na halové mistrovství světa, kde mu i přes problémy s kolenem mnoho nescházelo k postupu do finále. Jenže chvilkový návrat do koulařského sektoru, v němž před lety začínal svou atletickou dráhu, se ve spojitosti s pokračujícími zdravotními obtížemi zle podepsal na jeho výkonnosti v hodu diskem. „Najednou jsem se nemohl zbavit koulařských návyků. Navíc se ozývalo již jednou operované koleno, v němž mám zdeformovanou chrupavku a já se o něj nemohl v otočkách pořádně opřít,“ popsal Marcell svízele, kterého provázely v letní sezoně. Stříbrný medailista z ME do 22 let v Debrecínu (2007) s osobním rekordem 64.83 m se sice dokázal nominovat na seniorské mistrovství Evropy, v Barceloně však nepředvedl ani šedesát metrů a uvízl v kvalifikaci.
Jan Marcell na jednom z předchozích ročníků Memoriálu Ludvíka Daňka;
foto: Aleš Gräf, www.graf.cz
Poučen tímto vývojem se rozhodl propříště minimalizovat své koulařské intermezzo, jímž si zpestřuje dlouhé období přípravy. V letošní halové sezoně vkročil při soutěži do kruhu jen párkrát a otočku nahradil sunem, který mu nerozhodí diskařskou techniku. I tak se ale dostal na dosah splnění nominačního kritéria pro HME. A i když nakonec limit nesplnil, rozhodně nesmutnil. „Kdybych jel do Paříže, znamenalo by to, že bych se musel na kouli zaměřit, což se mi v daném tréninkovém období moc nehodilo. Šlo mi hlavně o republikový titul pro oddíl a také samozřejmě pro mě, protože koulařský ze seniotrské republiky jsem dosud ve sbírce neměl,“ líčí pětadvacetiletý závodník VSK Univerzity Brno, jinak též člen Centra sportu Ministerstva vnitra. „Ale je pravda, že na HME byla šance uspět. Kdybych zopakoval to, co jsem hodil rok předtím v Dauhá, byl bych ve finále pohodlně,“ nahlíží s odstupem i druhou stranu mince.
Nyní je však myšlenkami především v tréninkové současnosti a pomalu začíná vzhlížet k blížící se závodní sezoně. „Moc nevím, co od sebe mám čekat, protože jsme ještě nedělali žádné dlouhé hody. Ale cítím se dobře, zlepšil jsem silové parametry, ve kterých jsem měl slabinu, a především mě, musím zaklepat, momentálně netrápí koleno, i když mám o deset kilo víc. Přisuzuji to tomu, že jsem začal poctivě regenerovat a jsem každodenním návštěvníkem kryokomory, kterou mám kousek od bydliště. Opravdu hodně mi pomohla,“ říká s povděkem brněnský rodák, v jehož závodním kalendáři se začínají objevovat první záznamy. Zvažuje test na veřejných závodech o příštím víkendu, v jednání je jeho start 14. května v německém Wiesbadenu a pak už jsou na řadě „jistoty“ v podobě prvního kola extraligy (21. 5.) a Memoriálu Ludvíka Daňka (24. 5.).
Hlavním Marcellovým cílem pro tuto sezonu je pochopitelně účast na mistrovství světa v korejském Tegu. Že je nyní nominace kvůli zpřísněným kritériím obtížnější než v minulosti, ale neřeší. „Mým cílem je stabilně házet za hodnoty limitu. Musím se posunout blíž světové špičce, která šla v posledních letech výrazně nahoru. Atletika není fotbal. Pokud nejste opravdu top, nikoho nezajímáte,“ říká přesvědčeně s tím, že pokud se mu toto předsevzetí nepodaří naplnit, bude se muset vážně zamyslet co dál. „Už proto, že mám vysokou školu, kterou jsem nestudoval jen tak pro nic za nic. A přestože se snažím s oborem stále udržovat kontakt, nechci aby mi zbytečně ujel vlak,“ vysvětluje absolvent strojní fakulty na brněnském Vysokém učení technickém, oboru energetické inženýrství.
Variantou by pro něj byl i definitivní návrat do koulařského sektoru. „Na rozdíl od disku je zde momentálně výrazně nižší konkurence. Alespoň tedy v Evropě,“ zdůvodňuje Marcell své úvahy, které ale zatím považuje za předčasné. „Věřím, že se mi v disku povede takový výkonnostní posun, že už tohle nebudu muset řešit,“ hlásí s optimismem.
