Maria Vicenteová: Sedm disciplín mi nestačí

Maria je nejspíš největším talentem současného ženského světového víceboje. K atletice se přitom více než svým přičiněním dostala prostřednictvím její matky. „V jedenácti letech mě atletika vůbec nezajímala, ale moje matka, která je dlouholetou atletickou funkcionářkou, si myslela, že bych se jí měla věnovat. Můj pohled byl takový, že to bude nuda, jelikož jsem měla za to, že je tento sport hlavně o běhání. Jednoho dne mi s tetou řekly, že mě vezmou do kina. Byla jsem natěšená, ale místo toho jsme šly k mému překvapení na atletický stadion. V ten moment se vše změnilo. Najednou jsem zjistila, že existuje celá řada disciplín, jako jsou například překážky nebo skoky,“ vzpomíná na moment, kdy ji poprvé tento sport zaujal.

Zatímco se její vrstevníci v patnácti letech rozhodovali, na jakou disciplínu se budou specializovat, Maria chtěla nadále provozovat všechny. Jasnou volbou tak byly víceboje. Aby toho ale nebylo málo, začala se věnovat i trojskoku. V roce 2017 přišla premiéra na velké mezinárodní akci, kterou bylo mistrovství světa dorostu v keňském Nairobi, kde si pro svůj start vybrala sedmiboj. Nebyla hlavní favoritkou na zlato. V průběhu soutěže si ovšem dokázala výrazně vylepšit hned několik dílčích osobních rekordů a v napínavé soutěži si dokráčela pro titul dorostenecké mistryně světa v novém osobním rekordu 5612 bodů. Stala se tak první španělskou atletkou, která ve víceboji získala globální titul. „Mistrovství světa v Keni pro mě bylo nezapomenutelným zážitkem. Byla to moje první cesta mimo Evropu. Dva dny jsem soutěžila před plným stadionem, což bylo neskutečně vzrušující. Zlepšovala jsem si jeden osobní rekord za druhým, což mi postupně dávalo sebedůvěru,“ vybavuje si neopakovatelné okamžiky.

Velmi záhy po zlatém vícebojařském úspěchu v Nairobi přišla další medaile z mezinárodní akce. Tentokrát však byla trojskokanská a Vicenteová ji přivezla z Evropského olympijského festivalu mládeže, který hostil maďarský Györ. Ve větrném finále si doskákala pro nejcennější kov. S výraznou podporou větru o hodnotě +4.4 m/s zaznamenala výkon 13.72.

O rok později se do Györu vrátila. Tentokrát pro ni bylo vrcholem dorostenecké mistrovství Evropy a zvolila vskutku náročnou misi, když zvolila netradiční kombinaci sedmiboje a trojskoku. Vicenteová naznačila své možnosti již v průběhu halové sezóny, kdy překonala součtem 4371 bodů dorostenecké historické světové maximum v halovém pětiboji. Stejný rekordní zápis pak přidala o několik měsíců později na dorosteneckém evropském šampionátu, kde jasně dominovala výkonem 6221 bodů. Druhé v pořadí nadělila propastných 600 bodů.

Hned druhý den nastoupila do kvalifikace trojskoku. K postupu do finále jí stačil jediný pokus. V boji o cenné kovy měla ale zdatnou soupeřku, kterou byla bulharská favoritka Alexandra Načevová. Vicenteová po většinu finálového klání vedla, ale v závěrečné sérii ji Načevová přeskočila výkonem 13.88. Španělka však nesložila zbraně, a i ona se posledním pokusem zlepšila na 13.95, díky čemuž v Györu získala druhou zlatou medaili, která byla přeci jen o něco překvapivější než ta vícebojařská.

Začátkem srpna si odbyla křest ohněm na své první velké mezinárodní akci mezi dospělými při mistrovství Evropy v Berlíně. V trojskoku její cesta skončila v kvalifikaci. Přesto přišel v závěru sezóny ještě jeden mládežnický medailový úspěch. Stalo se tak na Letních olympijských hrách mládeže v argentinském Buenos Aires. Zde se opět v trojskokanském klání utkala s Alexandrou Načevovou a tentokrát byla úspěšnější Bulharka. Nicméně Vicenteová mohla být spokojena i se stříbrem.

Na pozitivní vlně se vezla i v roce 2019. V hale vylepšila španělský národní rekord v pětiboji na 4412 bodů, což byl výkon, kterým se kvalifikovala na halové mistrovství Evropy do Glasgow, kde skončila devátá. Pod otevřeným nebem pak směřovala své síly směrem k evropskému šampionátu juniorů ve švédském Boras. V kvalitním a napínavém klání sedmibojařek si poradila s Irkou Kate O´Connorovou i Švýcarkou Annik Kalinovou a stala se juniorskou mistryní Evropy v dalším vylepšeném španělském národním rekordu 6115 bodů.

Vicenteová napříč všemi věkovými kategoriemi dokázala už jedenapadesátkrát překonat národní rekordy své země. Prioritou se pro ni stal víceboj, ale na trojskok nezanevřela. Aby mohla nadále po atletické stránce růst, přestěhovala se v březnu tohoto roku do San Sebastianu, kde trénuje pod vedením někdejšího španělského trojskokanského rekordmana Ramóna Cida.

Maria před letošní sezónou snila o návratu do Nairobi, kde chtěla navázat na svůj zlatý úspěch z dorosteneckého MS a vybojovat stejný cenný kov mezi juniory. Světový šampionát této kategorie byl ovšem odložen. Momentálně si tak stanovuje krátkodobější cíle. „Moc jsem se těšila na návrat do Nairobi, ale chápu rozhodnutí o odložení, které je správné. Toto složité období snáším lépe, než jsem čekala, alespoň se mohu víc věnovat studiu a rodině. Snažím se zůstat v dobré kondici a věřím, že brzy budu moct trénovat i technické disciplíny,“ uvedla.

Mezi její sedmibojařské vzory patří vítězky dvou posledních olympijských her Jessica Ennis-Hillová z Velké Británie a Belgičanka Nafissatou Thiamová. Z desetibojařů pak obdivuje bývalého světového rekordmana Američana Ashtona Eatona a samozřejmě španělskou vícebojařskou jedničku Jorgeho Ureňu. Z atletů mimo víceboje vzhlíží k Usainu Boltovi, Mutazi Essa Barshimovi a Orlandu Ortegovi.

O svých cílech do budoucna má celkem jasno. „Ráda bych vyhrála olympijské hry, mistrovství světa i evropský šampionát. To je můj atletický sen,“ sdělila.