Mayer chce navázat na Eatonovy úspěchy
Mayer je rodákem z Valence v jihozápadní Francii. Pochází ze sportovní rodiny. Otec byl velmi dobrým lyžařem a matka se věnovala na velice solidní úrovni tenisu. Má ještě další tři bratry. Starší bratr Sebastian patří mezi přední světové freestyle lyžaře.
Kevin začínal s tenisem. Zkusil ale například i rugby nebo házenou. Tyto sporty ho ovšem brzy přestaly bavit. S atletikou začal ve čtrnácti letech. Nejprve zkoušel štěstí na středních tratích a ve skoku do výšky. „Ze začátku jsem zkoušel hodně disciplín. Na atletice se mi oproti jiným sportům líbila pestrost tréninku. Nechtěl jsem se věnovat pouze jedné disciplíně, a proto jsem si nakonec vybral desetiboj,“ vzpomíná.
Díky svému nespornému pohybovému nadání se začal velmi rychle zlepšovat v technických disciplínách. V šestnácti letech se přesunul z rodného města do Montpellieru, kde se začal připravovat pod vedením kouče Bertranda Valcina. O necelý rok později se již stal v roce 2009 v Brixenu dorosteneckým mistrem světa v osmiboji. „Tehdy jsem vůbec neočekával, že bych mohl vyhrát. Do Brixenu jsem se jel hlavně zúčastnit. Po tomto závodě jsem si uvědomil, že jsem zrozen k tomu, abych předváděl to nejlepší na velkých šampionátech,“ dodává.
Svá slova naplnil o rok později v kanadském Monctonu, kde získal juniorské světové zlato v desetiboji. V olympijské sezóně 2012 mu bylo pouhých dvacet let a jen měsíc před hrami v Londýně si vylepšil osobní rekord v desetiboji na 8447 a do britské metropole odjížděl s medailovými ambicemi. Pod pěti kruhy se mu ovšem nezadařilo podle představ, když skončil na patnáctém místě a nedostal se ani přes osm tisíc bodů. „Chtěl jsem medaili, ale nebyl jsem na to ještě připraven. Chyběl mi dostatek zkušenosti v boji s mužskou světovou špičkou,“ přiznává.
Nasbírané zkušenosti z olympijského závodu zúročil o rok později na mistrovství světa v Moskvě 2013, kde skončil těsně pod stupni vítězů na čtvrtém místě a na bronz ztratil 66 bodů. První velká seniorská medaile pak přišla na evropském šampionátu v Curychu v následujícím roce, kde si pověsil na krk stříbro. Medailový úspěch chtěl zopakovat i na mistrovství světa v Pekingu. Ovšem pouhých patnáct dní před startem šampionátu si přivodil svalové zranění, čímž o MS přišel. Smůla se ho držela i v průběhu halové sezóny 2016, kde se kvůli zranění kotníku nemohl zúčastnit halového mistrovství světa v Portlandu.
Veškeré své úsilí tak směřoval k olympijským hrám v Riu de Janeiru. „Věděl jsem, že to bude nesmírně těžké, ale v Riu jsem chtěl získat jednu z medailí.“ V úvodu letní sezóny naznačil slibnou formu, když obsadil druhé místo na prestižním desetibojařském mítinku v rakouském Götzisu, což mu dodalo dostatek sebevědomí před vrcholem sezóny. „Bylo mi jedno, jakou medaili získám, ale věděl jsem, že na stupně vítězů mám.“
Na olympiádě pak předvedl skvělý výkon, když zdatně sekundoval suverénnímu Ashtonovi Eatonovi, který triumfoval ve vyrovnaném olympijském rekordu 8893 bodů. V průběhu soutěže si Mayer vylepšil hned ve čtyřech disciplínách osobní rekordy a dokázal posbírat 8834 bodů, což mu vyneslo stříbrnou medaili. Tímto součtem navíc vylepšil francouzský národní rekord a zařadil se na šesté místo historických světových tabulek v desetiboji. „Věřil jsem v medaili, ale takový výkon jsem nečekal. Byl to na mé poměry téměř dokonalý desetiboj,“ neskrýval nadšení.
Prvního velkého triumfu se dočkal začátkem března tohoto roku na halovém mistrovství Evropy v Bělehradě, kde jasně dominoval a zvítězil v novém evropském rekordu 6479 bodů a vymazal z čela této statistiky Romana Šebrleho. Další metou je pro něj srpnové mistrovství světa v Londýně, kde by rád získal titul světového šampiona.
