Medailistka Nikola Ogrodníková je zpět doma
Díky úspěchu Nikoly Ogrodníkové udržela česká (a československá) atletika unikátní bilanci, kdy se vrátila s cenným kovem počínaje Londýnem 1948 ze všech her, kterých se naši olympionici zúčastnili. Tedy v devatenácti případech. V unikátní sérii má pak speciální místo oštěp, kde vše odstartovala Dana Zátopková v Melbourne a od Soulu 1988 ji následovali Jan Železný, Barbora Špotáková, Jakub Vadlejch, Vítězslav Veselý a teď Nikola Ogrodníková, přičemž medailově čeští oštěpaři neskórovali pouze jedinkrát (Atény 2004).
Ogrodníková vybojovala cenný kov v situaci, kdy měla na svém kontě dosud jen stříbro z mistrovství Evropy v Berlíně, favorizovanému kolegovi Jakubu Vadlejchovi v Paříži unikl bronz o pouhé čtyři centimetry a Nikola jako poslední na startu mohla udržet atletiku na medailové vlně. Navíc v kvalifikaci, ze které proklouzla jako předposlední jedenáctá, se cítila lépe než ve finále. „Nevím vlastně proč. Kvalifikace je psychicky i fyzicky náročnější, vstávala jsem v šest, večer je to vždy pro výkon lepší. Ale něco bylo jinak, cítila jsem, že nejsem ve své kůži,“ popisuje paradoxní situaci. V ní nakonec hodila ve finále o dva půl metru dál než v kvalifikaci a vedle zisku bronzu i atakovala výkonem 63.68 ostrý limit pro mistrovství světa v Tokiu v příštím roce (64 m).
Druhé velká medaile, po šesti letech
Nikola Ogrodníková ve své bohaté kariéře trénovala se Stanislavem Šuškou, Alešem Dudou, Rudolfem Černým, Vítězslavem Veselým a Janem Železným a poslední rok se připravuje sama. Krátce před svými 34. narozeninami (*18. 8. 1990) tak sebe sama sama dovedla ke svému největšího úspěchu. Začínala s vícebojem, z nějž má bronz z juniorského mistrovství Evropy. Po přesunu z mládežnických kategorií se zaměřila na oštěp, kterým už jako dorostenka hodila za 50 metrů. Na sezónní vrchol se mezi dospělými poprvé dostala na evropský šampionát do Curychu 2014, následně také pár týdnu poté premiérově překonala v Kolíně šedesátku.
Počínaje mistrovstvím světa v Londýně pak již nechyběla na žádné vrcholné akci. A když se Nikole podařilo poprvé projít nástrahami kvalifikace, hned z toho bylo na Evropě v Berlíně 2018 stříbro. Na dalších soutěžích šampionátech se do užší finálové osmičky probila při předloňském mistrovství světa také v Eugene, při své olympijské premiéře před třemi lety však skončila v kvalifikaci, stejně jako vloni na MS v Budapešti. V Paříži zabojovala již ve středeční kvalifikaci, kdy se po přešlapu dlouhého úvodního pokusu v tom závěrečném zmobilizovala a prošla dál. Také ve finále v sobotu 10. srpna byl třetí pokus klíčový, nelehký pokus záchrany – pro naději na osmičku potřebovala dostat se k 62 metrům – vyšel takřka dokonale. Hodila 63.68, nejdál od 21. srpna 2021, tedy bez pár dní po třech letech. A získala svou druhou velkou medailii, jednoznačně cennější.
