Melich: Do finále jsem šel bez nervů

Jste spokojený se svým výsledkem?
Kdyby mi někdo před soutěží řekl, že budu šestý, tak se mu asi budu smát. Vyšel mi ale dneska dobrý první pokus. A jsem hlavně rád, že se mi podařilo vylepšit dojem po Helsinkách.

Bylo dnes i na víc?
Vždycky je na víc, to jsou kdyby. Taky mohlo být na míň, stačilo blbě založit. (úsměv)

Přeci jen, neštve vás, že na medaili stačil výkon, na který máte?
Štve, neštve, je to sport. Teď mě to určitě neštve, možná, až se podívám později do výsledků. Ale jsem šestý a to je dobré.

Dala vám sebevědomí úspěšná kvalifikace?
Po kvalifikaci jsem měl radost, že jsem měl "jinou hlavu" než v Helsinkách.

Kdo vám v tom pomohl?
S psycholožkou Zdeňkou Sládečkovou jsme na tom trošku zapracovali, nějakých šest sedm sezení, takže jsem šel do finále úplně v klidu, bez nervů. Musím jí za to moc poděkovat, někdy je to prostě v hlavě. A já jsem sem přijel díky ní připravený dobře a i duševně silnější, než jsem býval předtím.

Jak se závodilo v atmosféře kolem finále stovky?
Slušný, běžte si to poslechnout. (směje se)

My bychom šli...
Ne, vážně, dneska to bylo umocněné tou stovkou, větší humbuk tady asi těžko bude.

Dalo se v takovém kotli soustředit?
Snažil jsem se to eliminovat, i když to jde dost blbě.

Špunty do uší to asi chtělo...
Ty nemám (úsměv), trochu jsem si přikrýval uši, protože to byl strašný binec, ale snažil jsem se nevšímat si toho.

Nebyl jste ani zvědavý, jak to dopadne?
Tak to víte, že jsem to po očku sledoval, zajímalo mě kolik poběží. Ale jenom jsem mrknul na tabuli a zase se snažil soustředit. Taky proto jsem trochu naštvaný na ten pátý pokus, který by asi byl nejdelší, bohužel jsem trefil klec.

Co plánujete dál. Je vám 31, byla to pro vás poslední olympiáda?
(smích) Tak to opravdu nevím. V Riu je hezky, byl jsem tam letos na jaře a ta olympiáda tam určitě bude fantastická. Ne, ne to se mě vážně neptejte.

Jak svůj úspěch oslavíte?
Dostali jsme na pokoj čtyři piva, tak nevím. Ne, nebojte, někam vyrazíme.