Michael Johnson: trenér ze mě nebude

Michael Duane Johnson, držitel nejlepších výkonů všech na 200 i 400 m (19.32 a 43.18) v Oslo propaguje seriál Zlaté ligy. Se sportem začínal pozdější majitel mnoha velkých ocenění v deseti letech. Dlouho šlo v jeho případě především o zábavu, jak sám tvrdí. Jako děcko hrál fotbal - americký i "evropský", baseball i běh. Na střední škole se již sice věnoval výhradně atletice, ovšem zcela vážně pojal běhání až na univerzitě. Jako vzor mu vždy sloužil jeho otec.

Otázky v online rozhovoru se nejvíce točily kolem současné sprinterské elity a pochopitelně také kolem jeho světových rekordů. Tysonu Gayovi, aktuálnímu dvojnásobnému světovému šampionovi na 100 a 200 m, věří na obou tratích. Na adresu světového rekordmana na stovce Asafy Powella sdělil, že "znovu a znovu selhal na šampionátu". Johnson ví, že budou jeho rekordy překonány. Na čtvrtce věří Jeremy Warrinerovi. "Může se to stát letos, nebo také za pět let," dodal. Potvrdil, že jediný, kdo může Warrinera ohrozit, je LaShawn Merritt, v porážku současné jedničky však nevěří. Na poloviční trati je podle něj také jediný kandidát na nový svěťák - nikterak překvapivě Tyson Gay. Lehké to prý však nemá.

Čtenáři se také ptali, jak hledal ve své kariéře motivaci, zejména po nějakém úspěchu. "Když jsem dosáhl cíle, vždy jsem si dal nový. Na začátku každé sezóny jsem si takový stanovil a to mě motivovalo." Trénovat jiné by však nedokázal. "Na to je potřeba zvláštní nadání, které já nemám," přiznal. Osobnost trenéra vidí jako jeden z článků úspěchu, v němž mají největší díl talent, tvrdá práce a schopnost závodit a bojovat. Kdyby neměl kouče Harta, trénoval by se prý sám. O jiné trati prý neuvažoval - mj. se svěřil, že se vždy bál překážek a že o zaběhnutí maratonu nikdy nesnil. Narozdíl od basketballu, v němž je ale údajně hrozný hráč.