Moskva: Stadion v Lužnikách se zítra otevře soutěžím
Česká výprava se má v hotelu Crown Plaza na Krasnopresněnském nábřeží jako v bavlnce, luxusní apartmánové pokoje mají kupříkladu prosklené koupelny. Jen zdejší management trochu zapomněl, že atleti budou čile komunikovat se světem, a tak internetové připojení hapruje či prakticky nefunguje. „Ubytování je jedno z nejlepších, co bylo,“ potvrzuje tyčkař Jan Kudlička. „Předloni v Tegu se bydlelo jako v olympijské vesnici, to bylo takové víc sportovní. Tady hotel je super,“ pochvaluje si svěřenec Boleslava Patery. Absence internetu ho však v tuto chvíli tolik netrápí, spolu se svým tréninkovým parťákem Balnerem se pustí do soutěžení jako úplně první český reprezentant, zítra v 10:15 místního času (8:15 středoevropského). Nečeká je nic vůbec lehkého, jakkoli oba shodně tvrdí, že se cítí „nabitě“. Kromě mírného časového posunu je to především vysoký počet závodníků: 40. „To je šibeniční. Může se něco stát a soutěž bude nekonečná,“ říká Jan.
A nesýčkuje nikterak přehnaně: při nedávném diamantovém mítinku v Londýně se až chvíli před závodem zjistilo, že elektronický systém stojanů nefunguje. Klička pro posun se našla, ale zvedák pro laťku už nikoli. A tak se po každém nezdařeném musely držáky svézt dolů, což pochopitelně soutěž protáhlo. „Neměli mě asi moc rádi, když jsem všechno skákal na třetí pokus,“ usmíval se 25letý Kudlička. Přesto mladší z českých tyčkařů věří, že první kolo soutěže zvládne. Jen pod otevřeným nebem letos skočil kvalifikační výšku 570 cm osmkrát (jednou při exhibici) a dohromady s halou dokonce dvanáctkrát. „565 na první by teoreticky mohlo stačit,“ myslí si navíc.
Naposledy startoval Michal Balner na mistrovství Evropy v Barceloně před třemi lety. Vinou opakovaných zdravotních potíží, které započaly v zimě 2011 vážným zraněním ruky po zlomení tyče při mítinku v Doněcku, přišel o všechny vrcholné akce počínaje halovou Evropou v Paříži. „Letos kdybych nesplnil limit, jezdil bych jen exhibice a musel bych se na to vykašlat, protože by mě to neživilo,“ přiznal 30letý skokan, který ovšem skočil po dvou a půl letech 565 cm a před zítřkem mu nechybí odhodlání. „Pro mě je cíl jasný: probojovat se do finále, dám do toho všechno,“ říká Michal a doplňuje svého kolegu s tím, kolik bude třeba na finále: „Jestli bude dobré počasí, všichni naskáčí 570,“ myslí si.
V prvním sobotním bloku se představí ještě půlkař Jan Kubista, tomu los přiřkl poslední, šestý rozběh, jenž je naplánován v moskevském pravém poledni. Konkurenci má svěřenec Josefa Vedry proti sobě silnou, vyjma exotického borce z Východního Timoru disponují všichni lepšími letošními časy. To se ale může proměnit ve výhodu, pokud se nebude taktizovat – krom třech přímo postupujících dostává šanci jít do semifinále ještě šest „poražených“.
Náročný boj o finále čeká jednu z medailových nadějí Lukáše Melicha. 32letý kladivář včera si uvědomuje, že zítra se začíná odznova, nicméně vstupuje do soutěže posílen dosavadními výsledky v sezoně: Končil vždy do druhého místa (pouze jednou byl třetí) a za kvalifikačních 77 metrů se dostal letos devětkrát a dvakrát mu k této metě chyběl méně než decimetr. „Dvanáct lidí to stejně nehodí,“ myslí si nicméně svěřenec Dušana Krále. Zda byl jeho odhad správný, přesvědčíme se po patnácté hodině českého času, kdy začíná „jeho“ (první) kladivářská skupina.
Ještě těžší role čeká na Janu Korešovou. Pro dálkařky je kýženou vzdáleností 675 cm, tolik členka Rychlých holek Martiny Blažkové zatím v kariéře nezvládla. Nejblíže tomu byla decimetr: před čtyřmi lety při Velké ceně v Táboře, letos jí pak stejně dlouhý skok na stejném místě při MČR vynesl nominaci právě do Moskvy. Soutěž dálkařek (obě skupiny) startuje v 17:20 SELČ.
