Myslím, že jsem pro to letos udělal všechno

Jak jste spokojen s umístěním? Páté vítězství...
Je to sice „jen“ anketa, ale prestižní, takže si toho určitě vážím. Jel jsem sem s dobrým pocitem, ačkoliv to letos bylo hodně vyrovnané a vůbec jsem netušil, jak se umístím. Přesto jsem byl rozhodnut si to tu užít, ať už dopadnu jakkoliv.

Takže spokojenost jednoznačná?
Určitě ano. Vyhrál jsem v Göteborgu, snažil jsem se i v Moskvě, zkrátka jsem pro to myslím letos udělal všechno.

Kdybyste hlasoval vy sám, dopadlo by pořadí nějak jinak?
To je hypotetická otázka. Ve finálové desítce jsou atleti, kterým se letos dařilo a znáte sport. Ne vždy to vyjde. Také je ošemetná otázka onoho devátého, desátého a jedenáctého místa. Kdo by tu měl být a na koho už se nedostalo. Ale nehlasoval jsem a vím, že ani můj trenér (Dalibor Kupka) se nezapojil do hlasování.

Co říkáte na letošní umístění Barbory Špotákové?
Bylo by pro asi hezké, kdyby vyhrála. Dokáži si představit, že kdyby se jí na mistrovství Evropy podařilo přidat ještě těch pár centimetrů a získala by zlato, stála by tu dnes místo mě. A já bych jí to přál.

Přišel jste s knírkem, přestože na zkoušce jste byl ještě neoholený...
Knírek nosím, když se daří. Když bude špatný rok, tak se oholím úplně.

Součástí vašeho dnešního vystoupení bylo i recitování a činilo vám to drobné potíže...
Sice jsem naposledy recitoval v osmé třídě základní školy a přemýšleli jsme o nějakém taháku, ale nakonec jsem doma poctivě trénoval a jeli jsme naostro (smích).

Kdo se na vás byl dnes na galavečeru podívat?
Můj nejlepší kamarád, táta, strejda s tetou. Samozřejmě žena. Nechtěli jsme sem dnes brát Štěpánka. Je ještě malý a neposedný. Vzít ho na závody je něco jiného, ale tady by to ještě asi dnes nevydržel.

Dnešní den byl pro vás dost hektický, přijel jste sem z Brna...
To je pravda. Byl jsem přes noc v Olomouci. Vstával jsem hodně brzy a zaběhl si čtyři kilometry. Poté jsem se přesouval do Brna na akci Konta bariéry. Slíbil jsem to a myslím, že to byla záslužná věc, kterou jsem si nechtěl nechat ujít. Proto jsem byl dnes trochu v časovém presu.

Takže večer po vyhlášení Atleta roku nebude večírek s ostatními finalisty?
Zase tak unavený nejsem (smích). Myslím, že už mají něco naplánovaného, takže se určitě někam přesuneme a trochu to oslavíme.

Dokázal byste už nyní říci, jak dopadnete v roce 2007 na mistrovství světa?
To určitě ne. Nebudu o tom zatím spekulovat. Uvidíme, samozřejmě, že chci dopadnout co nejlépe.

Přesto se vám co se týká bodových zisků letos nevedlo úplně nejlépe...
Jak říkám, udělal jsem letos maximum, co bylo v mých silách. Mezi světovými desetibojaři se pohybuji už nějaký ten rok a sestava vícebojařů se kolem mě dost obměnila. Třeba Tomáš Dvořák trénoval od patnácti, od šestnácti, já od jedenadvaceti. Myslím, že na světovou špičku ještě minimálně dva, tři roky mít budu.