Naděje české atletiky pilovaly formu v Itálii

Početná skupina atletů se vrátila v neděli 19. dubna ze soustředění v italském San Benedetto del Tronto. Místo se nacházelo pouze cca 80 km od oblasti, která byla postihnuta zemětřesením začátkem dubna. Obavy z otřesů půdy se ale ukázaly jako liché, pouze dvakrát se trochu zachvěla podlaha v apartmánech a houpaly se lustry. Všichni tak mohli v pohodě odtrénovat naplánované dávky. Výprava atletů a jejich osobních trenérů v letošním roce byla veliká. Dle slov vedoucího soustředění Petra Jeřábka, který tuto akci absolvuje již po dvanácté, se jednalo o rekordní počet 147 účastníků. Když se všichni sešli na stadionu, bylo tam opravdu rušno. Několikrát během pobytu byl proto zajištěn trénink v blízkém Fermu. Atleti využívali i pláž a přilehlé parky, takže se situace stabilizovala a nedocházelo k větším třenicím. Pouze na posilovnu se musely vést záznamy.

Dráha měla k optimu daleko - všechna foto: I. Rudová

Velký počet účastníků dal zabrat i kuchaři, který se snažil uspokojit vyhládlé atlety zejména typickou českou kuchyní. Knedlíčky se zelím nebo slepička se smetanovou omáčkou asi není ta pravá strava sportovců, ale jídlo bylo chutné a po náročném tréninku i vydatně nasytilo. Pro výdej jídel bylo nutné při takovém velkém počtu rozdělit účastníky do třech skupin.

Fronta na maso...

Počasí bylo stále srovnáváno s domácí situací v té době. A nevyznívalo moc příznivě. Když nám na velikonoční pondělí celý den pršelo a z Čech přicházely zprávy, jak se zde všichni opalují, už začínaly být zejména atletky nervózní, aby náhodou nepřijely méně opálené než ty, co zůstaly doma. Naštěstí od úterý bylo počasí slunečné. Jeden opravdu horký italský den vyhnal i některé účastníky k plavání v moři, kam si do té doby chodili pouze brouzdat nohy po trénincích.

Skupina Michala Buzka

Pobytu se zúčastnili většinou atleti dorosteneckého a juniorského výběru, doplnilo je i několik dospělých, nejen reprezentantů, ale i z oddílů a klubů. Atleti se připravovali u osobních trenérů. Ti, kteří zde svého kouče neměli, byli přiděleni k jinému a trénovali pod jeho vedením, dle svých nebo upravených plánů. Během pobytu se ještě skupinky různě míchaly, pokud bylo nutné dohlédnout na atlety při nácviku techniky disciplíny u trenéra specialisty.

Skupina Pavla Svobody

O unavená těla sportovců se staral masér Jarda Janiš. Dvakrát potrápil sportovce i při společném protahování na pláži, kde početná protahující se skupinka sportovců budila velkou pozornost promenádujících se lidí.

Vamos a la playa

Všichni se snažili odtrénovat naplánované dávky. Loni zraněními sužovaná Kateřina Cachová, dorostenecká mistryně světa z roku 2007, zvládla standardní dávky. Dobrou formu si podle všeho chystá Martin Říčař, účastník MSJ v loňském roce, jenž absolvoval test na 100 m hluboko pod 11 s. Také seniorský reprezentant Petr Klofáč, zde ukazoval kvalitní připravenost v této fázi tréninkového cyklu. I mnoho dalších atletů se zdá být po tomto soustředění v dobré formě.

Překážkářské a vícebojařské naděje

Věřím, že se všem povede závěrečná příprava a co nejvíce z nich splní limity na vrcholné atletické akce své věkové kategorie. Já jsem měla mimo jiných ve své tréninkové skupině i šikovné překážkářky Nikolu Řehounkovou a Kristýnu Toufarovou, dorostenecké medailistky z haly. Doufám, že i ony splní limit na mistrovství světa dorostu a pojedou do Brixenu.

Vedoucí kempu s dcerou - nejmladší účastnicí

Celý pobyt se obešel bez větších úrazů nebo nemocí. A tak jediným velkým stinným bodem celé akce zůstává ukradené kolo vedoucího trenéra soustředění Petra Jeřábka. Jeho pohled přinášíme závěrem (jen o tom kole prý nechce mluvit): „Soustředění v tomto místě pořádáme již dlouho a za tu dobu jsme „donutili“ Italy k řadě vylepšení na stadionu i v jejich přístupu. Osobně považuji za úspěch, že jsme na stadion mohli každý den včetně Velikonočních svátků v podstatě neomezeně (což na počátku bylo zcela nemožné), měli jsme k dispozici i posilovnu (i když nebyla nějak super vybavená) a kromě pár místních atletů jsme zde trénovali jen my. Díky kontaktům, které jsme zde získali, jsme měli možnost tréninků i na nedalekém stadionu ve Fermu, a tak se počet trénujících rozptýlil a v pohodě jsme se vešli.
Letos zde byla zatím největší skupina a samotného mě překvapil takový zájem. Obavy, zda se zde nepotkáme s jinou tréninkovou skupinou (v minulosti zde byli Němci, Dánové,…), se nakonec nenaplnily a my jsme se vždy mezi sebou dokázali dohodnout, a tak snad všichni mohli odtrénovat vše, co měli v plánu. I za tento tolerantní přístup patří dík všem zúčastněným trenérům a závodníkům pak přeji, aby dřinu ze soustředění v sezoně proměnili v mnoho osobáků.“