Nenápadná Belgičanka se rozloučila s atletikou

Jako víno
Rodačka z Antverp je živoucím důkazem trpělivé práce se sladkým ovocem na konci. Na světovou scénu vstoupila na MS 2001 v Edmontonu. Nasbírala tehdy ne příliš oslnivých 5680 bodů a skončila čtrnáctá. Mistrovství světa jí nakonec nebylo souzené, přestože se zúčastnila všech dalších třech, nejlépe skončila ve výšce šestá v Helsinkách (2005). Zato na všech ostatních velkých akcích pokud získala medaili, byla vždy pozlacená. Ve výšce posbírala tituly na evropských šampionátech venku (2006, Göteborg) i v hale (2007, Birmingham). Úspěchy v sektoru korunovala letošním triumfem na olympiádě, k tomu připočtěme i pětibojařské zlato z březnového HMS ve Valencii.

Její dobře bodovaná doména jí vydatně pomohla k letošnímu titulu světové šampionky v halovém pětiboji - foto: graf.cz

Motivace po OH: nulová
Poslední tři sezóny a zvlášť ta letošní katapultovaly Hellebautovou mezi hvězdy první velikosti. Teď však řekla Belgičanka dost. „Vyhrála jsem olympijské zlato a stala se halovou světovou šampiónkou, mohla bych chtít víc?“ uvedla pro EAA. „Jsem šťastná, že mohu opustit sport na vrcholu. Život není jen skákání přes laťku. Příroda rozhodla rychle a v půli října bylo jasné, že jsem těhotná,“ dodala. Na životní změně se shodla se svým trenérem a partnerem Wimem Vandevenem, najít motivaci po olympijském vavřínu by bylo prý velmi obtížné.

Oblíbená závodnice manažerkou
„Dosáhla jsem mnohem víc, než jsem kdy jako mladá snila. Vždycky jsem chtěla mít děti. Teď je ta správná chvíle zastavit se a dát životu nový směr,“ nechala se slyšet pro IAAF atletka, která působila inteligentně a sympaticky nejen svým vzhledem s drobným obličejem skrytým za brýlemi. Podle serveru světové asociace přenášel rodinnou atmosféru běžnou ve vícebojích i do výškařského sektoru. „Jsem velmi vděčná atletice. Sport mi nabídl spoustu příležitostí a utvářel mou osobnost, přispěl k tomu, jaká jsem dnes,“ uzavřela. Hellebautová by se měla v budoucnu manažersky podílet na přípravě velkých belgických mítinků ve firmě Golazo vedené jejím atletickým manažerem Bobem Verbeeckem.

Bezprostředně po zisku halového světového zlata si příliš neužívala. Do cíle osmistovky sotva došla a výhru uhájila jen o 15 bodů - foto: graf.cz

Atletika úzce spojena s rodinným životem
Budoucí olympijská vítězka se narodila jako Van Haverová a pod tímto jménem také začala již v deseti letech s atletikou. Odmalička se prezentovala jako všestranná atletka kombinující skoky s překážkami. Současné příjmení přejala po svém nevlastním otci, který ji také formoval v počátcích její kariéry. Prvními mezinárodními akcemi byly pro mladou Hellebautovou ve výšce olympiáda mladých (1995), v sedmiboji pak MEJ (1997) a šesté místo na ME do 23 let. Poté nastal druhý zlom v její kariéře, když se jí trenérsky ujal Wim Vandeven, nakonec i životní partner. Trénink Hellebautové se zprofesionalizoval a přivedl ji také po dvou letech na již zmíněné MS v Edmontonu. Nebyl to kolosální úspěch, ale drobnou stopu zanechala.

Vzhůru do světové špičky
V sezóně 2003 posunula v Götzisu své sedmibojařské maximum přes hranici 6000 bodů. Ve světle dalšího vývoje však bylo podstatnější, ne-li dokonce zlomové, zlepšení ve výšce na 195 cm následující rok, které jí vyneslo olympijské finále v Aténách. Dvanácté místo obrečela, ale při odchodu ze stadionu pohlédla na oheň a řekla mu, „že se vrátí za čtyři roky“. V roce 2006 přijala pozvánku do klubu dvoumetrových a získala první velký titul na ME pod otevřeným nebem za 203 cm. O půl roku později k němu přibyl i halový bratr, to už bylo za skvělý osobní rekord 205. Vůbec loňská halová sezóna byla vydařená, je vlastně s podivem, že Hellebautová nestartovala ve víceboji, vždyť nedlouho před HME si vytvořila platný pětibojařský osobní rekord 4877 bodů, který nepřekonala ani při triumfu na HMS ve Valencii. Mezitím neuspěla na ósackém MS, kde ale nebyla zdravotně fit.

Při zářijovém světovém atletickém finále se rozloučila s atletikou, aniž by to možná ještě v tu chvíli najisto věděla - foto: graf.cz

Osobák v pravou chvíli
V klíčových okamžicích však Tia volila nepochybně dobře. Dá-li se hodnotit jako „volba“ i sesazení královny Blanky v tom nejdůležitějším závodě za čtyři roky. Co na tom, že Vlašićová byla neporažená více jako třicetkrát v řadě, co na tom, že to bylo na pokusy. Belgičanka si skočila v Pekingu venkovní osobní rekord (a vyrovnala absolutní) 205 cm a Chorvatku z trůnu vystrnadila. Posledním závodem se tak se zpětnou platností stalo třetí místo při olympijském finále 14. září.

Druhá rána pro Belgii, na obzoru dvojčata
Zveřejněním jejího rozhodnutí dostala belgická atletika druhou tvrdou ránu po dopředu ohlášeném odchodu další star, jen o půl roku mladší Kim Gevaertové. Situace si je vědom i národní svaz. „Vyhrát zlato ve výšce a stříbro ve štafetě 4x100 byl však jeden z největších momentů v historii belgického sportu,“ sdělil pro IAAF výkonný ředitel svazu Tille Scheerlink a věděl, co říká. Naposledy získal atletické zlato pro zemi Vlámů a Valonů stýplař Gaston Roelants na tokijských OH 1964 a medaile z královny sportu byly letos dokonce jedinými v celé belgické olympijské výpravě. I podle Scheerlinka jsou však Hellebautová i Gevaertová tím pravým vzorem pro mladé atlety. Naděje z pohledu Belgičanů skýtají čtvtkařská dvojčata Jonathan a Kévin Borléeovi, která při olympijském debutu skončila v semifinále. Zvláště druhý jmenovaný byl blízko malé senzaci, když mu o pouhých šest setin uniklo finále.

Profil Tii Hellebautové na IAAF