O Aténách třikrát jinak
Jarmila Klimešová | Nikolu Brejchovou blížící se olympiáda příliš netrápí. Trénuje, to ano, ale své životě má i docela jiné starosti. Kdyby jí neustále nevolali novináři, ani by o Aténách příliš nepřemýšlela. Přesto je právě ona jednou z našich největších medailových nadějí. Figuruje na druhém místě letošních tabulek, 4. července hodila na mítinku v řeckém Heraklionu 64.85. Překonala jí jen suverénka této sezóny, Kubánka Menendézová. Podle papírových předpokladů by se tedy právě s ní měla utkat o olympijské zlato. Brejchová ovšem takovouto spekulaci rozhodně odmítá . |
„ Je tam pět, šest holek, které mohou hodit 64 metrů. Když už jedou na olympiádu, určitě chtějí uspět. A nesmí se zapomínat na úřadující mistryni světa, Řekyni Manjaniovou. Letos ještě neabsolvovala žádný závod, připravuje se doma, a nikdo nemá tušení, v jaké je formě,“ varuje před přespřílišným optimismem Brejchová a svěřuje se, že ani postup z kvalifikace nepovažuje za samozřejmost.
"Kvalifikace je těžší závod než finále.“ Přesto, kdyby se do něj nevešla, bylo by to určitě zklamáním. "Chtěla bych uspět lépe než před čtyřmi lety v Sydney,“ pojmenovala cíl, s nímž do Atén odlétá. V praxi by to znamenalo umístění do sedmého místa.
Ve finále olympijského závodu by se ráda viděla i Jarmila Klimešová. „Kdybych se přiblížila osobáku (62.00, hodila jej letos na MČR- pozn.autora) nebo ho dokonce překonala, mělo by to stačit. S velkými závody problém nemívám, všechno bude ale záviset na aktuálních podmínkách na stadionu, “ věcně spekulovala Klimešová o svých šancích. Zatím prochází tvrdou tréninkovou realitou. Piluje techniku, rozběh, hledá adekvátní rytmus. Závodí minimálně. Od mistrovství republiky startovala pouze v Kazani na šampionátu Ruské federace (hodila 60.88). Na příští pondělí je nahlášena na mítink GP do rakouského Lince. Zda nakonec pojede, ještě neví. Trápí jí totiž bolavý loket a nechce riskovat před olympiádou. Bolístka prý ale není nic vyjímečného, překonávání bolesti patří k dennodenní oštěpařské zkušennosti. „Jsem schopná kvalitně odzávodit, “ prohlásila Klimešová a dovolila si lehké zasnění. „Hodit daleko ve velkém závodě...to by bylo krásné“.
Nejen bakteriální onemocnění v krku, ale i zbloudilé oštěpařské náčiní aktuálně trápí Barboru Špotákovou. Na olympiádu se z oštěpařek kvalifikovala jako poslední. Na mítinku v Jeruzalémě zdolala 5. července téměř o půl metru tvrdší z olympijských limitů. Radostnou vzpomínku na Izrael jí ovšem záhy pokazila nemilá příhoda. Zpátky do Čech s ní totiž nepřicestovaly její oštěpy. Neobdržela je dodnes. „ Je to hrozná škoda. Konečně si po roce zvyknu na oštěp, dostanu ho do ruky, hodím s ním přes šedesát, a pak se stane takováhle věc,“ litovala vysoce pravděpodobné ztráty sady, v níž kromě oblíbeného oštěpu byl i úplně nový, který po půlročním shánění teprve nedávno obdržela z Japonska. Kde se oštěpy nacházejí nyní, je tak trochu záhadou. Patrně uvízly na enormní (ale pochopitelné) nedůvěřivosti izraelských celníků, kteří nepustí do letadla nic, co se jim zdá podezřelé.
Trénink Špotákové ovšem nestagnuje jen kvůli kritickému nedostatku náčiní. Po soustředění jí začalo trápit bakteriální onemocnění v krku a tak musí, chtě nechtě, minimálně do pátku zůstat v posteli ve společnosti antibiotik. Její start v Linci je ohrožen, lépe to vypadá s účastí na třetím kole extraligy. To by mělo být její poslední závodní vystoupení předtím, než spolu s kolegyněmi nastoupí 21. srpna na palubu letadla, které jí odnese až do místa olympijských činů. A její cíle? „Každopádně hodit si osobák. Bude to těžké, na tři pokusy. Ale když se mi podaří být v pohodě...,“ nadhodila mnohoslibně Barbora Špotáková.
