Obergföllová si nové cíle klade obezřetněji
Měl to být pro osmadvacetiletou německou oštěpařku jeden z vrcholů její kariéry. Na světovém šampionátu na domácí půdě toužila Christina Obergföllová konečně získat vysněné zlato z velké akce. Několikrát od něj nebyla daleko, vždy se však našel někdo lepší. Při jejím prvním velkém úspěchu to na MS v Helsinkách byla tehdejší světová rekordmanka Osleidys Menéndezová z Kuby, později jí hatila plány především Barbora Špotáková. V Ósace se tak musela Obergföllová spokojit opět se stříbrem, o rok později na olympiádě v Pekingu se před ní dostal ještě tehdejší objev sezony Maria Abakumovová z Ruska.
Christina Obergföllová, foto: www.graf.cz
Zvrat měl přijít vloni v Berlíně. Jenže opak se stal pravdou. Obergföllová nejen že nevyhrála, nezískala dokonce ani medaili a s nevýrazným výkonem 64.34 m obsadila až pátou příčku. Pro bývalou evropskou rekordmanku s maximem 70.20 m opravdu pořádná rána. „Musím říct, že to byl nejhorší rok mé kariéry. Trvalo mi opravdu dlouho, než jsem se s tím vyrovnala,“ přiznala atletka pro server leihtathletik.de.
Důvody se jí ani několik měsíců poté nehledají lehce. Nabízejí se zranění, které vloni prodělala, na ty se však Obergföllová vymlouvat nechce. „Když už jsem jednou vystartovala, měla bych být fit, takže pro mě zdravotní problémy nejsou omluvou,“ říká.
Její sezona jako by měla dvě jasně vymezené části – den a noc. Tu první nejlépe vystihuje její výkon na ME družstev, kde pomohla národnímu týmu k titulu hodem 68.59 m. Jenže pak přišel zlom, když na národním mistrovství podlehla pozdější světové šampionce Steffi Neriusové. “Od té doby to šlo všechno z kopce. A pořád vlastně nevím přesně proč. Nedělali jsme nic jiného než v předchozích letech,“ krčí rameny svěřenkyně Wernera Danielse.
Zhoršující se ukazatele ji uvrhly do spirály pochybností a výsledkem bylo, že do klíčového závodu rozhodně nenastupovala v optimálním rozpoložení. „Když jsem vstupovala na olympijský stadion, nevěřila jsem si, že bych byla schopná hodit nějakých 68 m. A to i přesto, že těsně před závodem přišlo jisté zlepšení. Teď s odstupem si myslím, že mi chyběl jeden nebo dva týdny, abych se dostala do obvyklé psychické pohody,“ říká Obergföllová.
Loňská zkušenost změnila její dosavadní přístup i to, jak se staví k nadcházející sezoně. „Zatím jsem si nedala ještě žádné cíle. Chci zůstat zdravá a bavit se závoděním. Když budu mít toto, půjde vše, jak si přestavuji,“ vzkazovala před týdnem z tréninkového tábora v JAR s neskrývaným potěšením, že ji aktuálně už nic nebolí. Zatím je však prý brzo, aby si stanovovala jakékoliv cíle pro sezonu, která má svůj vrchol na mistrovství Evropy v Barceloně. „Dávám si čas, než si řeknu, že jsem zpět v takové formě, abych si kladla nějaké ambice.“
Jistá si prý není ani pozicí německé jedničky, a to přesto, že vloni ukončila kariéru Steffi Neriusová. „Je tu Linda Stahlová (vloni šestá na MS - pozn.aut.), která mi určitě může komplikovat život. Už zjistila, čeho je schopná, a tak nemohu říct, že se automaticky stanu německou mistryní. Na druhou stranu jsem velmi ráda, že tu mám tak zdatnou konkurenci,“ prohlásila Obergföllová, která letošní sezonu začne stejně jako Barbora Špotáková 14. května na úvodním mítinku Diamantové ligy v katarském Dauhá.
