Očekávané pařížské vrcholy: nejlepší z nejlepších nad překážkami
Sydney vs Femke
K jejich vzájemné konfrontaci dochází jen opravdu výjimečně. Stává se tak v podstatě pouze při globálních vrcholech. Řeč je o americké světové rekordmance Sydney McLaughlin-Levrone a držitelce evropského historického maxima Femke Bol z Nizozemska. Obě se utkaly naposledy ve finále mistrovství světa v Eugene. Následně zvolila každá jinou cestu. Nyní se ovšem zase sejdou.
Sydney McLaughlin-Levrone je beze sporu historicky nejlepší čtvrtkařkou překážkářkou. Celkem už pětkrát vylepšila hodnotu světového rekordu. Vyhrála olympijské hry i mistrovství světa. Stala se první ženou, která na této distanci pokořila 52 i 51 vteřinou hranici a hořkost porážky naposledy okusila ve finále mistrovství světa v Doha před pěti lety, kdy tehdy sekundovala u světového rekordu vítězné krajanky Dalilah Muhammad.
V roce 2021 se už stala světovou rekordmankou ona, když na amerických Trials srazila hodnotu historického maxima na 51.90. Následně ho pak ještě vylepšila ve finále olympijských her v Tokiu, kde kralovala v čase 51.41 a vrátila Muhammad porážku z Kataru. Tehdy o sobě dala výrazně vědět i Femke Bol, která si doběhla pro bronz, který ozdobila novým evropským rekordem 52.03. O rok později se obě závodnice potkaly ve finále mistrovství světa v Eugene, kde se McLaughlin-Levrone opět zapsala do historie, jelikož se stala světovou šampionkou v dalším světovém rekordu 50.68. Bol si doběhla pro stříbro.
Poté, co Sydney dosáhla v podstatě všeho, čeho dosáhnout mohla, se rozhodla, že se v sezóně 2023 zaměří na hladkou čtvrtku a při její nepřítomnosti dominovala nad překážkami právě Femke. Už v halové sezóně naznačila své ambice, když překonala časem 49.26 letitý světový rekord Jarmily Kratochvílové. Pod otevřeným nebem pak vyhrála všech jedenáct finálových závodů na 400 metrů překážek, do kterých nastoupila. V Londýně vylepšila vlastní evropský rekord na 51.45 a v Budapešti suverénním způsobem kralovala i světovému finále. Celkem třikrát se v sezóně 2023 dostala pod 52 vteřin.
Pro olympijský rok 2024 se tak nabízela otázka, zda konečně dokáže porazit Sydney, která ohlásila návrat k překážkám. Její sebevědomí jistě posílila i halová sezóna, kdy opět posunula nyní už vlastní světový rekord na 49.17. McLaughlin-Levrone však odpověděla ve velkém stylu, když vyhrála olympijskou kvalifikaci v novém světovém rekordu 50.65. Krátce na to ovšem zazářila i Bol, která se ve švýcarském La Chaux-de-Fonds stala teprve druhou ženou, které se podařilo prolomit hranici 51 vteřin, když vylepšila evropský rekord už na 50.95. Skvělou formu pak potvrdila na mítinku Diamantové ligy v Londýně, kde zvítězila v čase 51.30. V Paříži se tak máme jistě na co těšit.
Olympijské repete velké trojky
Devatenáct let vydržel zdánlivě nepřekonatelný rekord Američana Kevina Younga na čtvrtce překážek. Ten kraloval historickým světovým statistikám svým vítězným výkonem 46.78 z olympijských her v Barceloně 1992 a další téměř dvě dekády se ho marně snažila řada výjimečných překážkářů pokořit. Vše se změnilo v roce 2021.
Tehdy už dvojnásobný mistr světa Karsten Warholm z Norska prolétl na mítinku Diamantové ligy 400 metrů překážek v čase 46.70 a byl tak o osm setin rychlejší než Young v Barceloně. Navíc tu byl stále se zlepšující rodák z Antiguy a Barbudy, který už ovšem v té době reprezentoval Spojené státy americké Rai Benjamin a také tehdy dvacetiletá vycházejí brazilská hvězdička Alison dos Santos. Právě tato trojice předvedla v tokijském olympijském finále nejrychlejší závod historie. Z něj vyšel vítězně Karsten Warholm, jenž se stal prvním mužem a doposud také jediným mužem, který zaběhl čtvrtku překážek pod 46 vteřin. Olympijský triumf si zajistil časem 45.94. Stříbrný Rai Benjamin se s výkonem 46.17 zařadil na druhé místo historických tabulek a než bývalý světový rekordman Young byl rychlejší i bronzový Alison dos Santos, jenž si s tratí poradil v čase 46.72.
O rok později kraloval na světovém šampionátu v Eugene právě Santos, který ozdobil svůj primát časem 46.29. Benjamin byl stejně jako na mistrovství světa v Doha 2019 nebo na olympijských hrách v Tokiu druhý, což pro něj bylo před domácím publikem velkým zklamáním. Po zranění zotavující se Warholm skončil až sedmý. V sezóně 2023 se pro změnu se zraněním potýkal Santos. Na mistrovství světa tak tahal za kratší konec a z duelu zbývajících rivalů vyšel lépe Warholm, jenž získal třetí titul mistra světa, zatímco Benjamin se musel spokojit až s bronzem.
Také obraz olympijské sezóny je velmi zajímavý. Alison dos Santos porazil Warholma v přímém souboji, a navíc na jeho domácím mítinku v Oslu. Rai Benjamin je držitelem letošního nejlepšího světového výkonu 46.46 a oba své soky porazil v přímé konfrontaci na Diamantové lize v Monaku. Vrátí Warholm porážku oběma svým rivalům v ten nejvhodnější okamžik a obhájí titul olympijského šampiona nebo se Rai Benjamin konečně dočká velkého zlata či Santos naváže na svůj triumf z MS v Eugene? Rozluštění této hádanky se dočkáme 9. srpna, kdy je na programu olympijské finále závodu mužů na 400 metrů překážek.