Od čokoládové tyčinky k rekordům
Její atletický příběh začíná v šesti letech, kdy se zúčastnila svých prvních závodů. „Táta mi tehdy slíbil, že když závod vyhraju, tak dostanu čokoládovou tyčinku s mandlemi. To se mi také podařilo a odměna byla sladká. U běhání jsem pak zůstala, protože jsem se těšila na další tyčinku,“ přiznává svou první motivaci k vítězství.
Již od malička měla dva velké vzory. Jedním byl její otec Willie, který má osobní rekord na čtvrtce 45.30 a je semifinalistou americké olympijské kvalifikace v roce 1983. Druhým vzorem je její bratr Taylor, jenž v letošním roce vybojoval stříbrnou medaili na juniorském světovém šampionátu v Bydhošti na čtvrtce překážek.
Postupem času se její talent začal projevovat naplno. Již v roce 2014, kdy jí bylo pouhých čtrnáct let, zaznamenala velmi kvalitní osobní rekordy na hladké čtvrtce, kterou v té době zvládla za 53.78, ale i na stovce překážek, kde zaběhla 13.34. Svou první čtvrtku překážek absolvovala za 64.77, ale po dalších sedmi závodech se její osobák posunul až na 55.24 a skončila druhá na americkém juniorském šampionátu. Tento výsledek by ji kvalifikoval na MSJ do Eugene. Ve čtrnácti letech ovšem byla příliš mladá na účast mezi světovou juniorskou elitou.
Sydney pokračovala ve svém výkonnostním vzestupu i v roce 2015. Dokázala zvítězit na americkém juniorském šampionátu a na mistrovství světa do 17 let v kolumbijském Cali si doběhla pro zlatou medaili.
Letošní rok zahájila též ve velkém stylu. Již v hale vylepšila historické světové maximum na hladké čtvrtce, když zaznamenala čas 51.84. Tento výkon byl příslibem i do letní sezóny, což se potvrdilo v červnu na americkém juniorském šampionátu, kde zaběhla další světové juniorské maximum. Tentokrát přepisovala historické statistiky na čtvrtce překážek, kterou zvládla za 54.46 a rázem se pasovala do role jedné z favoritek olympijské kvalifikace.
Na „Trials“ nakonec opravdu uspěla, doběhla třetí v novém světovém juniorském rekordu 54.15 a stala se nejmladší americkou olympioničkou, která kdy startovala na překážkách pod pěti kruhy. „Před Trials jsem cítila obrovský tlak. Bylo to v televizi a všechny soupeřky byly starší než já. První den byl nejhorší, ale s postupujícími koly se nervozita snižovala. Cítila jsem obrovskou podporu od rodiny a trenéra,“ vzpomíná. V Riu pak startoval ve věku 17 let a osmi dní. V olympijském klání skončila její cesta v semifinále. „Byl to nejneuvěřitelnější rok mého života. Moje rodina vždy mluvila o tom, že se dostanu na olympijské hry, ale počítalo se spíše s olympiádou v roce 2020 nebo 2024,“ přiznává.
Po snové sezóně myslí již na tu další. „Po vystoupení v Riu jsem byla zklamaná, ale byl to jen konec sezóny a ne mojí kariéry.“ V příštím roce se ráda kvalifikovala na mistrovství světa, které se bude konat v Londýně a v roce 2018 je pro ni prioritou juniorský světový šampionát v Tampere.
