Ohlasy čerstvých limitářů pro Prahu 2015

Ó kolena, kolena

Dáma má přednost, byť je Michaela Hrubá z trojlístku limitářů nejmladší. Stříbrná medailistka z loňského MSJ v Eugene se na listinu, z níž posléze vzejde nominace pro HME, dostala zdařilým zdoláním 188 cm při Ostravské laťce (krátce si o specializovaném mítinku můžete přečíst zde). „Byl to pro mě takový zkušební závod, abych zjistila, čeho budu schopná. Předcházející tři týdny jsem hlavně rehabilitovala a moc toho nenatrénovala, takže jsem netušila, co od sebe můžu čekat. Ale kupodivu jsem se cítila výborně,“ hodnotila stále ještě 16letá svěřenkyně Ctibora Nezdařila.

V posledních měsících přitom neměla na růžích ustláno. Začala ji bolet kolena, a i když tomu s trenérem přizpůsobili přípravu, problém přetrvával a začal ovlivňovat i Míšinu psychiku. Z toho vyplynul i výsledek na jejích prvních závodech v sezóně, kde skočila na sebe pouhých 168 cm. „Právě po tom závodě jsme se rozhodli, že takhle to dál nepůjde. Oběhala jsem doktory, začala s rehabilitacemi a naštěstí se to zlepšilo,“ říká Hrubá s tím, že bolesti vycházejí patrně z toho, jak roste a současně kolena coby výškařka výrazně zatěžuje. I proto je bude šetřit a omezí i počet závodu do HME. „Zatím plánuji starty na Beskydské laťce, v Banské Bystrici a u nás v Brně,“ dodává.

Díky i za zajíce

Jeho doménou jsou spíše tratě o něco delší, sen o startu na pražském HME však Milana Kocourka nasměřoval na patnáctistovku, kterou také umí výborně. Svěřenec Jiřího Sequenta to potvrdil na oválu v pražské hale Otakara Jandery, když byl v cíli 7,5 okruhu za 3:43.97 a o více než vteřinu tak pokořil nominační minimum na blížící se vrchol. „Limit jsem chtěl, nebyl jsem jistý, že ho dám, ale podle tréninků jsem na něj věřil.Po startu jsem šel do čela, vodič (Jan Murín) mě asi po 80 metrech předběhl, pak jsem se za ním držel až do kilometru, kousek před ním odstoupil. Pak už jsem šel sám, držel se mě ještě Pelikán, kterému jsem v závěru trochu poutekl,“ popsal Milan průběh závodu a dodal: „tady bych chtěl poděkovat Honzovi Pernicovi, který domluvil vodiče i dal dohromady běžce.“

Tím, že daný výkon bude ke startu na HME stačit, si Milan Kocourek není jistý. „Za zemi můžou v každé disciplíně závodit jen tři a počítám, že minimálně Kuba Holuša mě překoná,“ prohlašuje. I proto cílí na další závody, přičemž ten nejbližší by měl mít 6. 2. v Linci, kde poběží znovu patnáctistovku. „Jestli se budu pokoušet i na trojku, to ještě nevím, poběžím ji nejspíš na mistrovství republiky, jinak na ní není tolik kvalitních závodů,“ doplňuje Kocourek.

Krátce a pohodově

Tyčkař Michal Balner se přes minimální požadovanou hodnotu pro zařazení na seznam uchazečů o nominaci pro HME dostal už v sobotu na Přeboru Karlovarského kraje. Výkon mu však jako limit nemohl být uznán kvůli tomu, že tyčka byla do programu závodu zařazena později než dva týdny předem, což odporuje nominačním pravidlům. Pro stvrzení si tak musel svěřenec Boleslava Patery zajet do německé Chotěbuzi. A byl to "reparát" jedním slovem výborný, když se napotřetí přenesl přes 565 cm a skončil druhý za Rusem Grypičem, když porazil i halového mistra světa, Filippidise z Řecka. „Vše na pohodu, je to taky osobák z krátkého rozběhu, aspoň podle trenéra. Já myslím, že spíš vyrovnaný. Ale to není podstatné, jsem spokojený," byť Michal přiznává, že mohlo být ještě lépe "Šlo skočit 570 cm, ale po třech hodinách už nebylo moc sil," hodnotí.

A proč zatím neskáče z plného rozběhu? "Moc jsme toho z něj ještě nenaskákali, takže předpokládám, že ještě i další závody v Německu, v Postupimi a Dessau," řekl s odkazem na další mítinky na sever od našich hranic 7. a 11. února. "Počítám, že z delšího půjdu na "republice". Do ní jsou ještě tři týdny času," dodává. "Celkově si myslím, že je co zlepšit. Běžecky to sice už není takové jako dřív, ale zase mám zkušenosti a technika také není úplně špatná," uzavírá Balner.