Ohlédnutí za Diamantovou ligou - 1. část
Během třinácti mítinků základní části a dvoudenního finále Diamantové ligy padlo dohromady sedm světových rekordů a dalších šest historických maxim tohoto seriálu. Vůbec poprvé se uskutečnilo finálové klání v americkém Eugene a svou pořadatelskou premiéru si odbyl čínský Xiamen. Do diamantových bojů zasáhlo celkem pět českých reprezentantů. Další tři okusili atmosféru nejprestižnějšího atletického seriálu v rámci nediamantových disciplín.
Třetí trofej pro Vadlejcha
Jednoznačně nejvýraznější českou stopu zanechal v rámci letošního ročníku Diamantové ligy oštěpař Jakub Vadlejch. Svěřenec Jana Železného se představil na pěti mítincích. Zahájil již tradičně v katarském Doha, kde podlehl pouze Indovi Neeraji Choprovi a byl druhý za velmi kvalitních 88,63. Ve švýcarském Lausanne mu pak stačil výkon 86,13 na třetí příčku. I zde kraloval Chopra.
Poté už se Jakub naladil na vítěznou vlnu. Těsně před světovým šampionátem si připsal vítězství v Monaku za 85,95 a další prvenství přidal pro změnu záhy po zisku bronzového úspěchu v Budapešti, když nenašel přemožitele při svém oblíbeném mítinku v Curychu, kde navíc vrátil Choprovi porážku z globálního vrcholu v maďarské metropoli. Na Letzigrundu zvítězil výkonem 85,86.
Při finálovém klání pak stačil Jakubovi k celkovému prvenství v seriálu hod na 84,24. Jeho největší soupeř Chopra totiž hodil nejdále na 83,80 a Vadlejch se tak mohl těšit ze zisku své třetí diamantové trofeje, což se zatím ještě žádnému oštěpaři nepodařilo. Předešlé dva triumfy získal v letech 2016 a 2017. „Cítil jsem se velmi dobře. Vždy je velmi těžké soutěžit s Neerajem, ale vítězství je pro mě velmi cenné. Házení je můj život a já si žiju svůj sen,“ sdělil své bezprostřední dojmy.
Juškovo druhé finále
Dálkař Radek Juška si letos poprvé zazávodil v rámci Diamantové ligy až v Curychu, kde si vyskákal čtvrté místo za 804 centimetrů. Přesto mu i tento jediný start stačil k účasti v diamantovém finále. Poté, co několik dalších borců svou účast odřeklo, přišla řada na českého rekordmana.
Na Hayward Field pak dokázal, že se nepřijel účastnit pouze do počtu. Nejdále dolétl na 810 centimetrů, a to se ještě okradl o celou odrazovou desku. Tento výkon mu stačil na parádní čtvrté místo, čímž dosáhl svého maxima v rámci Diamantové ligy. V minulosti absolvoval pouze jedno diamantové finále. Před dvěma lety skončil v Curychu šestý. „Mám trošku smíšené pocity. 810 centimetrů je pěkný výkon, ale trochu mě mrzí, že to bylo bez prkna. Věřím ale, že mě tento výkon posune opět o něco blíže k účasti na olympiádě v Paříži,“ uvedl.
Další české stopy
Koulař Tomáš Staněk startoval na čtyřech diamantových mítincích. Nejlépe si vedl hned na úvod ve Florencii, kde skončil třetí za 21,64. Zde měl také nejblíže k diamantovému primátu, když za vítězným Italem Leonardem Fabbrim zaostal jen o devět centimetrů. Následně ještě přidal dvě sedmá místa v Lausanne (20,65) a Londýně (21,04). V Chorzówě bohužel zapsal tři křížky a skončil bez výkonu. Možná i to ho připravilo o účast ve finálovém závodě.
Oštěpařka Nikola Ogrodníková měla méně závodních možností, které by jí mohly zajistit účast mezi elitou. V Chorzówě skončila čtvrtá za 60,55 a v Bruselu si vyházela páté místo výkonem 60,18. Její bodový zisk bohužel na finále nestačil.
V Curychu si svou diamantovou premiéru odbyla tyčkařka Amálie Švábíková. Při ní zvládla zdolat nejlépe 451 centimetrů a obsadila sedmé místo.
Mílařka Kristiina Mäki letos závodila pouze v Chorzówě. Tam ovšem nebyla patnáctistovka diamantovou disciplínou, přesto měla špičkovou kvalitu. Kristiině stačilo její sezónní maximum 4:03,27 na desáté místo.
Půlkař Filip Šnejdr se představil v předprogramu mítinku v Monaku a byl z toho sezóňák 1:46,12. V bruselském předprogramu si pro změnu zazávodil čtvrtkař Patrik Šorm, jenž zaostal časem 45,80 jen pět setin za svým sezónním výkonem.
Jedinečná a neporazitelná Kipyegon
Keňská běžkyně Faith Kipeygon byla skutečnou královnou středních trati. V rámci letošního ročníku závodila na pěti mítincích. Ani v jednom nenašla přemožitelku a ve třech z nich překonala světový rekord. Ve Florencii se stala první ženou, která dokázala na trati 1500 metrů stlačit čas pod 3:50, když vylepšila hodnotu osm let starého historického maxima Etiopanky Genzebe Dibaba zlepšit o 96 setin na 3:49,11.
Jen o týden později si pak odskočila na pětku, která není její hlavní disciplínou. Přesto zaběhla světový rekord i na této distanci. V přímém souboji porazila předešlou držitelku tohoto maxima Letesenbet Gidey a ještě jí časem 14:05,20 sebrala rekordní zápis, který srazila o 1,42 vteřiny. Gidey v tomto závodě zaznamenala v té době historicky třetí nejrychlejší čas 14:07,94.
Třetí světový rekord v podání Kipyegon pak přišel v Monaku, kde proběhla jednu míli za 4:07,64 a výkon Sifan Hassanové z roku 2019 tak vylepšila o 4,69 vteřiny. V tomto závodě minula metu 1500 metrů za 3:51,41, což je celkově devátý nejrychlejší čas historie na 1500 metrů.
Jedinečnou sezónu pak završila při finále Diamantové ligy v Eugene, kde deklasovala zbytek startovního pole a získala svou čtvrtou diamantovou trofej v historicky pátém nejrychlejším čase 3:50,72.
Plejáda rekordních zápisů v podání Ingebrigtsena
Norský běžecký fenomén Jakob Ingebrigtsen měl letos v rámci Diamantovky opravdu napilno. Absolvoval totiž hned devět startů na osmi mítincích. Nutno dodat, že ani jednou neodešel poražen a diamantovou sezónu uzavřel s bilancí jednoho světového rekordu, jednoho historického světového maxima a dalších čtyř vylepšení evropského rekordu. Celkem ve čtyřech disciplínách zaběhl rekord tohoto seriálu.
Na patnáctistovce se třikrát pokoušel o překonání světového rekordu Maročana Hichama El Guerrouje. Ani v jednom případě úspěšný nebyl, ale jeho časy byly i tak jedinečné. V Oslu nejprve poprvé vylepšil evropský rekord časem 3:27,96, aby ho následně v Monaku ještě srazil na 3:27,14, což už je jen 1,14 vteřiny za jeho vytouženou metou. V historických tabulkách této disciplíny se dostal na čtvrté místo.
O jeden rekordní zápis přeci jen El Guerrouje připravil, a to v Bruselu, kde zaběhl světový rekord na trati 2000 metrů. Časem 4:43,14 srazil Maročanův čas z roku 1999 o 1,66 vteřiny. Historické světové maximum posunul také na nepříliš vypisované trati 2 míle. V Paříži zvládl tuto distanci za 7:54,10, což se ještě nikomu v historii nepodařilo.
Ve finále na stadionu Hayward Field pak přidal další dva historické kontinentální zápisy. V závodě na jednu míli triumfoval v čase 4:43,73, čímž překonal 38 let starý evropský rekord Brita Steva Crama o 2,59 vteřiny a za světovým rekordem Hichama El Guerrouje zaostal jen o šest desetin. Druhou diamantovou trofej pak získal v běhu na 3000 metrů. Zde svedl strhující souboj s Etiopanem Yomifem Kejelchou, kterého porazil o jedinou setinu, když proběhl cílem vítězně v čase 7:23,63, čímž posunul vlastní evropský rekord z letošního mítinku v Paříži o 37 setin. Při pařížském rekordním běhu na dvě míle totiž probíhal trojkou za 7:24.00.
Ingebrigtsen si tak z Eugene odvezl hned dvě diamantové trofeje, přičemž tu druhou získal díky novému pravidlu, kdy může pořadatel pro finálový závod udělit jednomu závodníkovi v každé disciplíně divokou kartu. Rekordy Diamantové ligy posunul Jakob na tratích 1 míle, 2000 metrů, 3000 metrů a dvě míle.
