Okamžik roku #3: Unikátní sbírka kovů
Vše začalo na domácí půdě v Poděbradech. Soutěž, kterou jsme znávali pod názvem evropský pohár a konala se pod ním ve středočeských lázních v roce 2017, zažila letos premiéru jako mistrovství Evropy družstev. Dorazily dvě stovky chodců a chodkyň, což s ohledem na panující omezení v půlce května lze považovat za úspěch. Eliška Martínková neměla v desetikilometrovém závodě juniorek ve 24členném poli vážnější konkurentku a s luxusním náskokem minuty a čtvrt zvítězila. Vedle individuálního zlata pomohla výraznou měrou k týmovém bronzu, takže na pódium vystoupaly ještě i Klára Hlaváčová a Jana Zikmundová.
Eliška ve své jízdě pokračovala i v létě. Šanci uspět na obou mistrovstvích – „Evropa“ se konala ve standardním termínu a „svět“ byl odložen z loňska – chytla řádně za pačesy. Žádné taktizování a vyčkávání na chyby soupeřek, jak v červencovém Tallinnu, tak měsíc na to v Nairobi se nebála jít na čelo skupiny. Byla odměněna nejprve stříbrem a poté bronzem, čímž zkompletovala jedinečnou sbírku. Kateřina Čermáková, s níž se Martínková připravuje, byla oceněna od Českého olympijského výboru titulem trenérský objev roku, hlasy dostaly obě i v kategoriích ankety „Atlet roku“. „Šla bych pro tebe až na konec světa…! Jen prosím, ne závodní chůzí,“ vzkázala svěřenkyně své trenérce na Instagramu po ME v Tallinnu.
„Rozhodně zatím nejtěžší závod,“ napsala si Martínková na Instagram po MS v Nairobi. „Závodění ve výšce odškrtnuto a snad na dlouho hotovo. Příprava nešla zrovna podle plánu, hlavně kvůli zranění, a tak jsem moc nevěřila, že bych mohla i zde vybojovat medaili. A ulalaaa, mám ji!???? Pro to a vědomí, že jsem do závodu musela dát opravdu vše, nemůžu být nic než spokojená a vděčná.“ A svůj post uzavřela: „Navždy velké DÍKY těm, s kterými tuto cestu sdílím, díky kterým po ní jdu a kteří mě vedou.“
